Z HISTORIE SKAUTSTVÍ.
JEHO VÝZNAM A CÍL.
Život civilisovaného lidstva přinesl s sebou mnoho stínu a zvlášť výchova mládeže děje se namnoze zvráceně v kasárnických školách, za bezohledné discipliny a s přetížením mladých mozků bezcennými učenostmi. Na životě starých národů a i těch, kteří dnes žijí a jimž říkáme barbaři, divoši, vidíme, jak dalece jsme se odchýlili od přirozené, jednoduché výchovy. Zvlášť sebevýchova znamená pro mladíka mnoho. Od Komenského a Rousseau-a vzdychá se po reformě individuální i společenské výchovy a dosud lpíme na zpuchřelých základech latinského středověku. Veliké obrození lidstva svítá z takových institucí, jako je „scouting“, jenž dobývá si dnes kvapem půdy na celém světě jako nejpřirozenější a nejslibnější řešení všech reformních snah nové doby. Jestliže v Anglii nazývá se mládež těchto nových ideálů „skauty“, je v tom vyjádřen vskutku pravý smysl celého toho směru výchovného; značiť „to scout“ stopovat, pozorovat — i jest tím myšleno ono krásné spoléhání na sebe samého, volné rozvinuti svých vlastních plánů a jednání dle své vlastní činorodé vůle. Fantasie našeho mládí žádá uplatnění a překypující energie zdravého využití. Tu sílu mladého věku znal zakladatel anglických skautů Sir Baden-Powel, použiv jich při obléhání Mafekingu s velkým zdarem. Co se nás týče, hledíme jako k pravému iniciátoru skautství k Ernestu Setonu Thompsonovi, americkému zakladateli skautských čet, jichž členů jest dnes již na 300.000, který o kolik let předčil Baden-Powela. Všechny ideály „junáka“ jsou v něm vysokou měrou stělesněny; je to muž, ..text pokračuje
