Stránka:indian 1923.djvu/25

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


PRVNÍ KROK.

(Z knihy „U ohně“ od H. M. Burra.)

Léta ubíhala a Om a Sut dospěli skoro v muže. Honili drobnou zvěř, tu a tam zastřelili jelena, svými šípy nebo jej zahnali do jámy. Ale teď toužili po velké zvěři. Chtěli seděti s muži u táborového ohně, chtěli, aby ženy a zvláště děvčata jejich věku s nimi jednaly jako s dospělými. A to právě byl jediný způsob, jak dokázati k uspokojení všech, že jsou již muži, to jest dokázati, že jsou lovci dosti silnými a chytrými, aby zvítězili svým důmyslem a zbraněmi nad silou a zuřivostí medvěda a divokého býka.

Mnoho dní ztrávili v lesích spolu, spřádajíce plány a připravujíce se. Opatřili se luky co nejsilnějšími a šípy co nejostřejšími, noži s pilovitými zuby, kopími a kamennými sekerami. Celé hodiny stříleli do terče, střídajíce se a posuzujíce se navzájem ve svých výkonech. Mnohdy je potkali muži a dobírali si je. Ale i ženy a děvčata smály se hochům a dělaly, jakoby byly velmi postrašeny úmyslem dvou holobrádků, sami jíti lovit do lesů. To hochy tím více podnítilo a tím více na svém úmyslu trvali.

V jednom údolí, dosti vzdáleném, bylo stádo divokých bisonů, nejobávanějších ze všech divokých zvířat. Medvěd jest zlý jen, když je hladový nebo raněný. Levharti zřídka kdy útočí na člověka ve dne a v otevřeném prostoru. I vlci neradi se utkají s člověkem, leda že se mohou vrhnouti na něj, když je v nevýhodě. Ale býci bisoni zdají se míti ve svých prsou všechnu zuřivost divokých tvorů divočiny. Ničeho se nebojí. Silná jejich kůže a mohutné svaly chrání útroby jejich před šípy a kopími lidí. Útočí, ..text continues