Stránka:indian 1923.djvu/17

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


JAK ČLOVĚK NALEZL VELKÉHO DUCHA.

(Z knihy „U ohně“ od H. M. Burra.)

Za starých časů, když lesy pokrývaly veškeru zemi kromě pouští a hladin vodstva a člověk živil se ovocem a plodinami, které nalezl, a divokou zvěří, kterou mohl zastřeliti nebo polapiti, když se odíval kůží a žil v jeskyních, bylo málo času na přemýšlení. Ale jak člověku přibývalo moci a chytrosti a naučil se společně žít, měl více času na uvažování.

Člověk se naučil mnoha věcem. Poznal, že po studeném počasí následovalo teplé, léto po zimě; a že slunce vstávalo ráno a usínalo večer. Viděl, že Velká Voda jest laskavá, dokud slunce svítí, ale když slunce skryje svou tvář a vítr na ni duje, zčerná hněvem a potápí jeho čluny. Seznal, že vzájemným křesáním pazourků nebo třením suchých tyčí dřevěných lze zapáliti suchý mech a že plameny, které vrací léto doprostřed zimy a. den doprostřed noci, jsou hladovy a musejí býti nasyceny, a když prchnou, že sežehnou lesy a jen voda že je může zastaviti.

Tyto a mnohé jiné věci lidé poznali, ale nikdy nevěděli, proč to všechno bylo a jak to všechno přišlo. Lidé se začali diviti a to byl počátek cesty, kterávedla k Velkému Duchu.

V dobách, kdy člověk se začal obdivovati, narodil se chlapec, jehož jméno bylo Wo[1]. Matka jeho milovala ho, ale když jí spočíval v náručí, divila, se: „Tělo jeho je z mého těla, ale odkud přišel jeho život — duch, jenž je podobný mému a přece není takový?“ ..text continues

  1. Wo v mluvě tehdejších časů znamená „odkud“ .