ÓDA NA KOUŘ OHNĚ.
Kouři lehkokřídlý, ptáku Ikarský s perutěmi v letu se rozplývajícími, skřivane bez písně, posle svítání, nad chýší kouřící jak nad svým hnízdem, mizící sne a stinná podobo půlnočních vidění, plášť svůj sbírající, hvězdy bys přikryla za noci černé a za dne světlo zatemnila, tvář slunce halila, spěj moje kadidlo vysoko od kruhu a žádej bohů všech, plamen náš by v oběť vzali;
DUCH VUDKRAFTU
Síla, která zapálila dětství a která s postupujícími roky neochabuje. Tenkrát, když rodilo se růžové ráno na východě rodných kopců, v čase vigilie, byl duch nejsilnější. Nabit silou myšlenky, poznals po letech nejen její cenu, ale i neodbytnost, nemožnost zpronevěry. Ideový samotář, jehož nebylo možno tak lehce škatulkovat, řekněte idealista, konfesionář snad druhu Českých Bratří, čistý socialista, snad filosof, pijící moudrost ze slávy prosluněných strání, z molových akordů potoka, houstnoucího šera lesa, z harfy měsíčních stínů, ano tenkrát jistě básník.
Ach, jak krásné, jaký základ na cestu. "Věřím", neznatelně šeptaly rty pro sebe a láskyplně obracely se na druha, jehož oči vyprávěly totéž. Kruh se rozepjal. Zazněla píseň ze srdce Čech, z pohraničních hor, zazněl akord sesterské země šachovaná orlice, ..text pokračuje
