AMERIČTÍ INDIÁNI.
Mladý plnokrevný Indián, seržant severoamerického letectva, stál před reservací ve Winnebago a vyprávěl svým soukmenovcům své zkušenosti z války. Pak dodal: „Jedeme zpět, abychom ukončili tuto válku. Až se my indiánští vojáci vrátíme, postaráme se, aby byl náš lid osvobozen a aby každý z nás mohl žíti a jednati jako americký občan.“
Tento hoch z kmene Winnebago mně pravil: „Jsme syti toho, abychom byli považováni za musejní kousky. Jsem mechanikem. Chci skutečné zaměstnání. Mne nesmějí poslat zpět, abych žil v chatrči a povaloval se okolo zabalen do barevné přikrývky.
Hanebná historie nynějších indiánských poměrů je, žel, málo známa. Ohněm a mečem byli vyhnáni kolonisty ze svých zemí. Pak, v roce 1824, zřídila vláda Úřad pro indiánské záležitosti, který měl Indiany civilisovat a vychovávat. Pro jednotlivé kmeny byly určeny reservace, kde mohli žíti a učiti se mravům bílých.
Dnes žije stále ještě na 220.000 Indiánů ve 210 reservacích. Právně mohou svobodně přicházeti a odcházeti jak jim libo a najíti si práci, jaká se jim líbí. Ve skutečnosti je však většina z nich vázána ke svým reservacím a ke starým kmenovým zvykům.
Jsou však omezováni v majetkových právech, bez schválení dohlížitele nemohou vlastniti zemi v reservaci, prodati ji, zadlužiti nebo pronajmouti. Žijí za podmínek rasové odloučenosti. Jsou podrobeni jistým omezením a výjimkám, protože jsou Indiány.
