… které se jim rodí z vlasů. Každou noc prý hvězdičky vlasy různě protřásají, což je i oknem vidět, a protože jsou hvězdy hodně vysoko, spadnou k nám jejich male děti někdy až ve dne.
Jistě se trochu usmějete, ale naši předkové neměli příliš odlišné názory od těchto, a je zajímavou náhodou, že první vědecký spis o sněhových hvězdičkách napsal opravdu hvězdář Jan Keppler, který první poznal, že tyto hvězdičky jsou vlastně krystalky, zcela obdobné krystalům křemene, vápence a všem ostatním. Skutečně, hvězdičky sněhu jsou krystalky, a kdyby jste změřili úhly, které svírají, byl by vždy tento uhel veliký 60°. Úhlů tak velkých se vejde do kruhu šest a proto bylo učeně konstatováno, že krystalky vody (ledu) patří do soustavy šesterečné. Konstatoval Nordenskjöld.
Dobrý pozorovatel přírody si jistě všiml, že sníh není vždy stejný. Někdy padají drobné ledové hranolky, jindy hvězdičky, někdy jen krátké sněhové jehlice a jindy celé chomáče velikánské vločky, kterým říkají lidé „sedláci“. Vše má své důvody a také tyto tvary sněhu. Sníh je krystalisovaný déšť — vzniká tedy v mracích, které mohou být různě vysoko. Když padají ledové hranolky, můžeme bezpečně soudit, že jsou mraky hodně vysoko, protože tyto hranolky vznikají ze závojnatého mraku, kterému se říká cirrostratus (cist.), který bývá ve výši nad 6 km. Hvězdičky padají z deštivých mraků — nimbus (ni), které nebývají výše než 1 km. Nemají však hned při svém vzniku ty okrasné stromečkovité paprsky — v mracích jsou to zcela jednoduché šestiboké destičky, jejichž boční stěny se sbíhají v hranách a rozích. Rohy jsou tak chamtivé, nespokojené části destiček, že jak vidí nějakou drobnou kapičku vody, jako magnetem si..text pokračuje
