Ani Setona nedovedlo naše upozornění na nebezpečí nacismu odvrátiti od cesty do Bonnu.[1]
Ano, přenesli jsme se přes mnohá utrpení a tvrdosti doby, ale — nejistota dosud trvá. A tolik by bylo potřebí dob klidných, dob tvořivé práce a vzájemnosti lidí. Doufáme a věříme, že nejposlednější technické vynálezy tuto důvěru nepodlomí.
O SNĚHOVÉ VLOČCE.
Hoši kmene Wahpekute jezdí každou zimu na Špicberky. Jak napadne sníh, chystají sáně jako správní polárníci a docházejí na sever. Ale, aby vás to nepletlo, na osmdesáté rovnoběžce severní šířky z nich ještě nikdo nebyl a ty jejich Špicberky byste na mapě v okolí Prahy našli pod názvem Kozí hřbety – skalnatý hřeben přibližně na severozápad od Prahy. V zimě však, když napadne sníh, usadí se na polích a pokryje celé okolí až na ostré hroty skal, není možné přece říkat této polární krajině Kozí hřbety.
Sníh je takový kouzelník, který vše mění a všem předá trochu svého kouzla. Ta jeho kouzla skutečně stojí za důkladné prohlédnutí.
Kdo by neznal ty malé bílé hvězdičky, které se nám něžně usadí ne kabátě, potěší nás na chvíli svým milým vzhledem a pak se rozplynou v kapičku vody. A jak je to možné, že ta kapička vody měla ještě před chvílí tak krásný tvar malé hvězdy o šesti paprscích pravidelně porostlých jemnými, v ornamenty sestavenými vousky? Kde tu krásu vzala? Někde hodně vysoko.
Eskymáci věří, že to jsou dětičky hvězd, ..text pokračuje
- ↑ Setonova cesta do Prahy o vánocích 1936, byla ve skutečnosti pouhou zajížďkou. Hlavním cílem cesty byla Univerzita v Bonnu, kde se chytal obhajovat svou doktorandskou práci s názvem „Ernest Thompson Seton und die woodcraft bewegung in England” Heinz Reichling, který také pravděpodobně zajistil úhradu nákladů na cestu manželů Setonových do Evropy, proto nemohli od svého záměru upustit.(Poznamenal Keny)
