Pokračování textu ze strany 112
pomůcky, aby určili základní zvuk a podle něho cvičili svůj sluch. To však nemá vlivu
na písně, neboť ať je počáteční tón jakýkoli, intervaly udržují vzájemný poměr, takže melodie sama netrpí nikterak změnou výšky tónu.
Toto ustavičné přecházení hlasu s jednoho tónu na druhý vyvolává v nás dojem nesprávného zpěvu. A dále zvyk zpívati pod širým nebem, s doprovodem bubnu, za hluku panujícím v táboře a v hučícím větru, čímž se napíná hlas a ztrácí svoji lahodnou modulaci, ztěžuje ještě více možnost porozuměti správně hudbě, obalené v druhotných zvucích, zvláště když k této nesnázi přistupuje ještě zvyk tremola, čímž vzniká v rytmu písně nový, rušivý rytmus.
Indiánův zpěv dále značně ovládají rozličné jeho nálady a vzruchy. To je zvlášť patrno při solovém zpěvu, jako jsou milostné písně, kde zpěvák docela bezděčně přeskakuje ze správné tóniny o čtvrt až celý tón. Ale naopak zase, důraz, položený na zpívaná slova, zostřuje tón. Jestliže však napodobíme tyto jeho zpěvní zvláštnosti, Indián je ihned postřehne, prohlašuje je za chybné, čímž prozrazuje svoji vlastní nepřesnost a neumělost.
Nesnáze, s nimiž nasloucháme indiánskému zpěvu, jsou tytéž, jaké má on s našimi hudebními nástroji. On totiž věnuje všecku svoji pozornost mechanické stránce naší hudby. ..text pokračuje
