Stránka:fletcher 1925.djvu/101

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla zkontrolována


Pokračování textu ze strany 100 se scházelo mnoho mužů, žen a dětí; a třpytivé ozdoby, malebné skupiny a šťastné, usměvavé tváře mladých i starých plnily obraz barvami a živostí. Mnohokráte jsem byl přítomen tomuto obřadu a účastnil se jeho krásných chorálů řízených vůdci obou skupin, již mávali kalumety v rytmu písně, rozsévajíce nad hlavami lidu požehnání míru.

Chorál, jejž zde uvádím, byl zpíván vzápětí poté, když kalumety byly vyňaty ze svých skrýší pohyby, naznačujícími rozmachy orla vylétajícího z hnízda. Ti, kdož kalumety nesli, postavili se s nimi před lidem sedícím na zemi kolem stěn chaty a pomalými, rytmickými kroky se pohybovali v kruhu, mávajíce kalumety nad hlavami shromážděného množství. Když kalumety šly pomalu z ruky do ruky, lid začal zpívati chorál, až na konec velká chata se rozezvučela velebnými tóny. Plameny šlehající z ohně zaníceného uprostřed místnosti osvětlovaly tváře sta mužů a žen, zatím co poletující péra kalumetů vrhala perutím podobné stíny na lesknoucí se strop, zdajíce se uskutečňovat symbolickou přítomnost ohromného orla, jenž kroužil nad lidem, nesa mu požehnání lidí dobré vůle.

Kdysi ke konci písně jeden starý Indián se ke mně obrátil a řekl: »Kalumety jsou od Boha.< ..text pokračuje