Dívky táborového ohně – naše sestry ze zámoří
|
Původní text je pro zachování autenticity ponechán beze změn. Věnujte tedy zvýšenou pozornost poznámkám pod čarou a odkazům v textu, jejichž cílem je objasnit zavádějící a někdy i vyloženě mylná tvrzení. |
Při pojednání o historii woodcrafterského hnutí nelze pominout dnes už méně známou, a přece kdysi slavnou organizaci Dívek táborového ohně – správně tedy Camp Fire Girls (dále CFG). Přestože tvůrci CFG zdůrazňovali, že nejde o žádnou dívčí variantu skautingu či woodcraftu, příbuznost zde byla veliká. Už proto, že i podíl E. T. Setona na vzniku, tvorbě programu a výchově vůdců CFG byl značný.[1]
U kolébky CFG stála skupina významných amerických mužů a žen, předních odborníků v oblasti výchovy, umění a péče o zdraví, kteří s rychle se měnícími sociálními poměry na počátku století pociťovali nutnost zvýšené péče o mládež; nutnost hledání nových, mládež oslovujících a její rozvoj nejlépe podporujících forem. Dosavadní formy, které nebraly v úvahu zvláštnosti a přirozené potřeby dítěte, nemohly být nadějí pro budoucnost.
Potřeba něčeho nového visela ve vzduchu – troud byl připraven, stačilo vykřesat jiskru. Proto měl z Anglie importovaný skauting v Americe takové příznivé přijetí a takový rychlý start (Boy Scouts of America byli řádně registrováni úřady v únoru 1910), i když zde už od r. 1902 existují Setonovi Woodcraft Indians, od r. 1905 Society of the Sons of Daniel Boone a jiné organizace. O chlapce tím bylo “postaráno“, ale – byla tu ještě děvčata! A nechtěla stát stranou. Byla tu sice YWCA, ale ta pracovala hlavně s protestantskými dívkami, také některé církve měly vlastní programy pro dívky. Ale nikde v USA nebyla organizace pro všechny dívky – bez rozdílu náboženského vyznání, národnosti, rasy, přesvědčení či sociálně-ekonomického stavu.
A tak nezávisle na sobě se okolo roku 1910 snaží několik průkopníků (mužů i žen) připravit letní tábornický program také pro dívky. Dva z těchto pokusů se nakonec ukázaly jako nejšťastnější a vedly až ke vzniku nové organizace.
První pokus pochází ze státu Vermont. Městečko Thetford se chystá oslavit 150. výročí svého založení. Organizací oslav je pověřen William Ch. Langdon, který se také angažoval při vzniku amerických skautů. Pro oslavy navrhl mimo jiné různé hrané scénky z historie regionu. V závěru se opak měl se svou činností představit oddíl skautů, nedávno založený místními chlapci. Ovšem také dívky se dožadovaly podobné účasti a Langdon jim přislíbil, že něco zařídí. Nebyla tu však tehdy žádná dívčí organizace obdobná skautům. Proto se Langdon obrátil s prosbou o pomoc na několik přátel, mezi nimi také na dr. Gulicka.
Lékař a psycholog Luther Halsey Gulick (1865–1918) byl v té době již známou osobností a vůdčí postavou mezi těmi, kdo usilovali o novou výchovu mládeže. Muž mnoha vznešených idejí, stále plný elánu a nadšení, výtečný řečník, publicista a organizátor, předseda řady komisí a výborů. Jeho koncepce “celistvé“ ..text pokračuje
- ↑ Ve skutečnosti zde byl zřejmě zcela zásadní vliv Setonovy první manželky Grace Gallatin Seton, která připravila první verzi příručky pro CFG. Podle všeho usilovala o to, aby vedle striktně chlapecké skautské organizace BSA vznikla v USA i organizace, která by do budoucna sdružovala nejenom dívky, ale i chlapce. Ovšem její úsilí, narazilo na nepřekonatelný odpor dam, které ji obvinily, že ve své příručce prakticky zkopírovala Svitek březové kůry svého manžela. Zřejmě je ani nenapadlo, že by mohla mít na základní příručce Woodcrafterských Indiánů také svůj autorský podíl. Výsledkem bylo, že základní příručku pro Camp Fire Girls nakonec sepsal sám Luther H. Gulick, ovšem jeho inspirace Svitkem byla víc než zjevná. Podobný organizační model, invokace (zasvěcování) nováčků, tituly a zkoušky odměňované poctami – rozdíl byl pouze v tom, že dívky místo “orlích per” získávaly mušle do náhrdelníků (za náročnější výkony jich mohly získat až 5 najednou) – vše bylo zaměřeno čistě na dívky. Zajímavé ovšem je, že v roce 1913 ve vedení CFG jméno Grace Gallatin Seton ani jejího manžela nefiguruje. Oba přitom byli členy původní organizační skupiny, jak dokládá Gulickova příručka vydaná roku 1912. Ale v páté revizi, z roku 1915, která vyšla těsně před založením WLA, a v době kdy v rámci BSA již začala kampaň proti Setonovi, figuruje ve vedení CFG nejenom on, ale i několik dalších osob, s nimiž se záhy setkáváme ve vedení WLA. Ovšem nikoliv jeho žena Grace!
