Étos společenské skupiny – škola demokracie
Prostřednictvím díla Lewise Henryho Morgana, amerického badatele minulého století, který byl přijat jako jeden z rovnoprávných členů do irokézského kmene Seneca a na studiu rodové společnosti Irokézů založil své zkoumání rodového zřízení v pravěké společnosti, můžeme vidět, jak promyšlené, organicky a s jakým demokratickým efektem byla organizována indiánská rodová společnost. Výsledkem tohoto řádu byli její hrdí, stateční, ukáznění, ale ve svém srdci svobodní indiáni, jejichž odolnost a morálku obdivujeme dodnes, i když tato zřízení již povětšině patří minulosti. Kmen, dělený na rody, je základní organizační jednotkou woodcrafterského života, napodobuje v účelně přeměněné formě indiánské zřízení, má svá pravidla, vyjádřená v kmenovém zřízení, Svitku březové kůry a podobně. Dobrovolné podřizování se všem těmto řádům a kmenovým ustanovením je základní školou života v demokratické společnost1, kterou tato společnost potřebuje jako sůl.
Woodcrafterské tradice sněmů, rad, pohovorů a nejrůznějších obřadů, dané Černým vlkem podle indiánských vzorů organizaci do vínku, jsou ucelujícím, zušlechťujícím a přitažlivým rámcem této zespolečenšťující demokratické výchovy.
Étos sebevědomého individua – úběžník pravé výchovy všech dob
Protipólem a zároveň logickým vyústěním společenské výchovy je všestranně rozvinutý jedinec. Kolektivismus a individualismus jsou vzájemně se potírající extrémy jenom v dogmatických politických systémech, kdežto v moudré výchovné koncepci se doplňují a těsně spolu souvisejí. Vychováváme ve skupině (kolektivu) a pro společnost, ale výsledkem naší výchovy je jedinec, případně soubor jedinců, kteří jsou všestranné vybaveni, aby mohli v takové společenské formaci, do níž je život přivede, sehrát podle potřeb okolností svoji pozitivní tvořivou roli.
Mladý člověk se připravuje k životu tak, že zkouší a cvičí své síly, vybírá si v průběhu svých zatím proměnlivých zájmů pole své působnosti, sní o svém budoucím životě, má o sobě určitou představu, kterou upřesňuje a zdokonaluje, je soustředěn na svou vyhraňující se osobnost. Na to pamatuje woodcrafterský výchovný systém maximální měrou počínaje zasvěcovací stezkou, získáváním orlích per, mistrovství a odstupňovaných lesních hodností (titulů) konče. Všimněme si, jak důležitou pobídkou práce na sobě samém je proces, jímž se mladý "udatný“ dobírá svého lesního jména, jeho podpisového symbolu indiánským obrázkovým písmem a případných dalších (totemových) výtvarných vyjádření charakteristiky svých vazeb, ideálů a typických vlastností.
Malebnost ve všem – estetický a citový rámec ideálů woodcraftu
Étos, který se má stát stěžejní součástí osobnosti, musí v ní být zakotven a spojen v jednotu citu, rozumu a vůle. Zakotvení má v myšlenkovém systému, pojítko v citových vazbách a obojí se posiluje k praktické funkci v každodenním konání za všemožných okolností.
Malebné prostředí, vytvořené vlastníma rukama, případně ve spolupráci všech členů kmene, v klubovně i na táboře, ba..text pokračuje
