Pokračování textu ze strany 129
… (péče o mládež) byly zařazovány německé skautské organizace. Je přirozené, že toto zcela schematické rozdělení podle charakteru mládežnických organizací bylo by možné dále specifikovat, protože do roku 1933 existovaly některé mládežnické organizace zvláštního původu a ideového profilu, jako organizace, zakládané státem, politickými stranami, církvemi, zaměstnavateli (podniky) a tělocvičnými spolky. Dále sem patřila například abstinentská sdružení mládeže a jiné organizace. Soustředíme se však na organizace skautské, ze kterých vzešlo později hnutí, jež lze do jisté míry označit jako směřující k woodcraftu.
Počátky tohoto hnutí v Německu jsou časově téměř souběžné s rozvojem hnutí skautského.
Podle vzoru anglické organizace Boy Scouts bylo v Německu založeno sdružení pro výchovu mládeže k samostatnosti, bystření smyslů a ovládání instinktů. V roce 1908 anglickým generálem Baden-Powellem sepsaná kniha Scouting for Boys, čerpající ze zkušenosti burské války, byla impulsem k napsání knížky Pfadfinderbuch, která byla vydána v roce 1909 vojenským lékařem Alexandrem Lionem, továrníkem G. Blaschwitzem[1] a majorem císařské armády Maximilianem Bayerem. Lion i Bayer byli zpřáteleni z dob pobytu v německé armádě v tehdejší německé jihozápadní Africe (dnešní Namibie) a zatímco Bayer byl jakoby rozeným skautem, Lion stejně jako Baden-Powell objevil v sobě skautství právě v jižní Africe. Současně vznikl v Berlíně spolek o názvu Jugendsport in Feld und Wald (Sportování mládeže v poli a lese) k praktickému využití skautské metodiky, jako plížení, výzvědy v terénu, odhad vzdáleností, signalizace a táboření. V roce 1911 byl v Berlíně utvořen z místních skupin vojenského charakteru Svaz německých skautů (Deutscher Pfadfinderbund). Rok nato byl založen obdobný svaz pro divky. Označení Pfadfinder (průkopník, objevitel, stopař), dodnes v Německu zásadně užívané pro pojem “skaut", bylo vzato z názvu. známého románu Američana J. F. Coopera The Pathfinder (1840). Tyto okolnosti uvádíme proto, abychom zdůraznili skutečnost, že německý skautský svaz, později rozdrobený do značného počtu následnických organizaci, byl založen důstojníky císařské armády a až do roku 1933 byly jeho výchovné prvky prostoupeny militaristickými tendencemi a praktikami. Militaristická výchova v mnohých skautských organizacích šla tak daleko, že tyto byly spíše brannými svazy; mezí nimi vynikl zvlášť výrazně militaristický Jungdeutschlandbund (Svaz mládeže Německa).
A přece již v roce 1910 objevuje se v Německu skautské hnutí, jež neslo název Neudeutsche Pfadfinderschaft (Noví němečtí skauti) s výrazným protimilitaristickým výchovným programem.
Vlastní cesta německé mládeže k woodcraftu, i když ve velmi specifické formě, byla dlouhá a složitá.
Rozhodující průkopnickou roli sehráli po roce 1919 skauti, organizovaní ve [[BDN|Svazu nových německých skautů (Bund deutscher Neupfadfinder – B.D.N.) Jejich zásluhou došlo ke sblížení hnutí Wandervogel s německým skautingem.
Němečtí noví skauti zavedli ve své organizaci již počátkem dvacátých let kmenovou výchovu. Tento výchovný systém se opíral o ideje tzv. lesního příbuzenství (Waldverwandtschaft), převzaté z myšlenek o Woodcraft Kindred zakladatele a vůdce anglické organizace Kibbo Kift Johna Hargravea. Jeho zásady byly převzaty německými novými skauty díky překladům několika jeho knih do němčiny. Kmenový systém nahrazoval skautský družinový ..text pokračuje
- ↑ Jméno je v textu uvedeno chybně. Bol to Georg Baschwitz.
