Pokračování textu ze strany 125
… V Československu se hádají a nejsou jednotni…“.
Již dříve byl Seton zvolen čestným náčelníkem JGL.
Zmíněný bratr ing. Dušan Cejan navštívil v roce 1934 pokusný tábor pražských učňovských besídek v Praze-Hostivaři, který spolu s tábory městských školních družin organizoval Karel Bukovanský - Buk. Fotografie z tohoto táboření se nacházejí v Muzeu národního osvobození (Muzej narodne osvoboditve) v Mariboru, kde jsou v archivu soustředěny dokumenty o historii slovinského woodcraftu.
Stálé styky s československými woodcraftery udržoval též dlouholetý náčelník mariborského kmene a před druhou světovou válkou rovněž náčelník JGL Franjo Klojčnik - Beli lisjak (Bilý lišák), který byl v roce 1935 u příležitosti 10. výročí založení jugoslávské woodcrafterské organizace vyznamenán Ligou čsl. woodcrafterů.
V neděli 23. února 1941 se konal v Mariboru poslední sněm JGL. Za měsíc pak napadli Jugoslávii němečtí a italští fašisté se svými vojsky. Slovinské jugoslávské woodcrafterské hnutí přestalo existovat, když okupanti zničili všechno, co bylo slovinské. Slovinští woodcrafteři se prakticky všichni zapojili do národního odboje a prodělali ve válečných letech všechno to, co prožíval slovinský národ: persekuci, vyhnanství, internační a koncentrační tábory a smrt. V národním partyzánském odboji prokázali slovinští gozdovniki své opravdové hrdinství.
Poválečná Titova socialistická Jugoslávie nedovolila skautským a woodcrafterským organizacím svobodné působení. V jejich duchu se tedy pracovalo pod hlavičkou povolené tábornické organizace a také v exilu. Zatímco po pádu komunistického systému v Jugoslávii byla skautská organizace ve Slovinsku záhy obnovena, na obnovu jugoslávské woodcrafterské ligy chyběly již starým woodcrafterům síly a hlavně mladí náčelníci. V Muzeu národního osvobození v Mariboru je dokumentačně doloženo, jak řady slovinských woodcraferů byly během války zdecimovány. V žádné jiné zemi, okupované fašisty, nebyli woodcrafteři tak krutě postiženi.
V roce 1985 byla v Mariboru u příležitosti 60.výročí vzniku woodcrafterského hnutí ve Slovinsku uspořádána konference o jeho historii. V nákladu 200 výtisků byl vydán sborník pod názvem Gozdovništvo na Slovenskem 1925-1941 (Woodcraft ve Slovinsku 1925-1941). Tento sborník vlastní například Slovanská knihovna v Praze.
Muzeum národního osvobození v Mariboru, které se zaměřuje na historii slovinského skautingu a woodcraftu, uspořádalo ve spolupráci s exilovými slovinskými skauty reprezentační výstavu o meziválečném (1920-1940) skautském a woodcrafterském hnutí ve Slovinsku. Výstava, kterou již v menším rozsahu shlédly tisíce návštěvníků v Mariboru a Lublani, byla v březnu 1993 otevřena také v italském Terstu. K výstavě v Terstu byly vydány série barevných plakátů a řada samolepek.
Vedle zmíněného Rolfa zálesáka, který pak v novém překladu byl po válce vydán ještě třikrát (1958, 1964 a 1973), vyšla slovinsky rovněž řada Setonových knih povídek o zvířatech. Zajímavé je, že většinu jich do slovinštiny přeložil Pavel Holeček. Rolf zálesák vyšel také srbsky, stejně jako povídky o zvířatech. Existují i hojné překlady do chorvatštiny a dokonce i makedonštiny. Vždy však jde o Setonovy “animal stories”. Setonovy knihy o woodcraftu v Jugoslávii vydány nebyly a tak ani případní současní zájemci se nemají o co opřít.
