Libor Pecha - Norek samotář

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z Pecha)
Norek samotář a Mahykan asi 2000
Brdy 1955, Zleva: Lída Kozáková, Libor Pecha - Norek samotář a Jan Kozák - Šíp

Doc. PhDr. Libor Pecha - Norek samotář CSc. (⁕ 11. dubna 1926, Brno – † 24. března 2002, Olomouc) absolvoval učitelské studium filozofie a ruštiny na Masarykově univerzitě v Brně roku 1950 a roku 1952 složil rigorózní zkoušky u profesora Otokara Chlupa.

Zprvu učil na střední škole v Šumperku a v letech 1955—1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Brně.

V letech 1946–1951 byl náčelníkem kmene Ohně Brno. Po oficiálním rozpuštění LLM roku 1951 kmen pokračoval dál v činnosti, s tím že byl oficiálně registrován jako lukostřelecký oddíl. Libor Pecha - Norek samotář s kamarádem Bedřichem Homolou - Osamělým Bobrem a jeho manželkou Čejkou, se dál podílel na jeho vedení, dokud se nepřestěhoval do Olomouce.

Od září 1959 do září 1991 pak působil na katedře pedagogiky Filozofické fakulty UP v Olomouci, kterou posledních deset let vedl a kde přednášel teorii výchovy. Napsal řadu skript, odborných článků a knih.

Jeho velké téma představoval Anton Semjonovič Makarenko (1888-1939). Na základě empirických výzkumů a studia v sovětských archivech vydal roku 1968 svou první monografii Makarenko a současná kolektivní výchova, kterou po dobových peripetiích obhájil roku 1980 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako habilitační spis.

Roku 1968 patřil k tzv. Přípravnému výboru LLM a podílel se na vydávání zpravodaje Hlasatel.

Po obnovení LLM v roce 1990 se stal opět členem a byl jím až do své smrti v roce 2002.

Byl nepřehlédnutelnou postavou mnoha sněmů LLM, která jitřila emoce nejenom svým nekompromisním postojem k mnoha ožehavým otázkám tehdejší LLM. Norek, který v sobě nezapřel vysokoškolského pedagoga, totiž nedokázal svoje myšlenky formulovat stručně a krátce – tak, aby je dokázali přijmout a pochopit i ti méně přemýšliví woodcrafteři. A někteří vrstevníci, rovněž přítomní na těchto sněmech, se zas nedokázali přenést přes jeho levicovou minulost. Norek byl totiž jedním z těch, co po roce 1948 pohřbili LLM aktivní spoluprací s ČSM (Československý svaz mládeže) – naivně se tehdy domnívali, že se prostřednictvím ČSM idea woodcraftu dostane do širšího povědomí mládeže. Což se pochopitelně nestalo.

Ale Norek si dokázal najít cestu k mladým woodcrafterům.

V roce 1990 se na sněmu seznámil s Kenym, a v létě navštívil tábor mladších chlapců z E.T.Seton klubu, na budoucím břehu Slezské Harty, nedaleko Leskovce n. Moravicí. A když pak byl během dubna a května 1991 Keny hospitalizován v olomoucké vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku, tak spolu vedli během návštěv rozhovory na téma woodcraftu, které byly zcela zásadní pro jeho další budoucnost – dokladem je mimo jiné také existence tohoto serveru.

Norek cítil naléhavou potřebu předat svoji vizi woodcrafterského hnutí dalším generacím, proto intenzivně pracoval na knize Woodcraft, kterou vydala Votobia roku 1999.

Libor Pecha - Norek samotář nebyl pouhým woodcrafterským teoretikem. Rád se kochal přírodou a aktivně se účastnil nejenom oficiálních sněmů LLM ale i mnoha akcí organizovaných rangerem LLM pro střední Moravu, Dušanem Hradilem - Hanhezim (Oranem).[1]. Jeho velkou láskou posledních let byla fena Cora, která ho doprovázela i na akcích OKLMČ, kterých se účastnil[2]. Při jedné z posledních spolu vystoupali na běžkách na Kralický Sněžník. Právě jí věnoval svou poslední knihu Cora: moje stříbrná vlčička.

Výběr z jeho bibliografie:

  • Makarenko a současná kolektivní výchova Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968.
  • Biografické činitele formování tvořivé pedagogické osobnosti s použitím analýzy osobnosti A.S. Makarenka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985.
  • Woodcraft: lesní moudrost a lesní bratrstvo Olomouc: Votobia, 1999.
  • Krutá poema: Makarenko jak ho neznáme. Brno: Doplněk, 1999.
  • Cora: moje stříbrná vlčička Olomouc: Votobia, 2002.

  1. Jízda s Norkem, jeho wartburgem ve sportovní úpravě, jimž se dopravoval na tyto akce byla nezapomenutelným zážitkem a mnohý spolujezdec nepochybně pocítil – tak jako já – na konci jízdy neopakovatelnou lásku a chuť k životu. Pro realistický zážitek Norkova stylu jízdy doporučuji ke shlédnutí film Jiřího Menzela z r. 1985 Vesničko má středisková. (Poznamenal Keny, 23.12.2020)
  2. Mnohokrát jsme si Norka dobírali, když mu Cora utekla do lesa, že právě jejímu hledání vděčí za svou dobrou fyzickou kondici. (Poznamenal Keny, 23.12.2020)