Mikoláš Aleš

Z thewoodcraft.org
Na hrobech indiánských, obálka knihy 1951

Mikoláš Aleš (⁕ 18. listopadu 1852, Mirotice – † 10. července 1913, Praha) byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností tzv. "Generace Národního divadla", klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.

Cyklus Živly je jedním z vrcholných děl Alšova mládí. Byl dokončen roku 1881 zároveň s posledními kartony Vlasti, jíž se staví po bok hloubkou své poetiky i způsobem výtvarné realizace. Počat byl však dlouho před tím a celá léta zrál v malířových představách. První zmínku o něm nacházíme v Alšově dopise Jiráskovi 2. ledna 1875. Z r. 1879 máme jeho nejstarší dochovanou kresbu s hlavou indiána.

Aleš byl dítětem přírody z údolí Otavy a píseckých lesů, jež bylo místem jeho chlapeckých hrátek s bratrem Janem a dalšími kamarády. Mnohé pasáže z „Písně o Hiawatě“ znal nazpaměť a často přátelům citoval báseň ve Sládkově překladu.

Americký Čech redaktor Salaba mu dlouhé roky posílal publikace o životě severoamerických domorodců. Jako o indiánovi o něm mluvil i jeho přítel Vrchlický.

Roku 1951 vychází v nakladatelství Československý spisovatel brožovaná kniha „Na hrobech indiánských“, kterou uspořádali František Nečásek a Miroslav Míček z básní a článků J.V. Sládka a jako ilustrační doprovod je zvolen právě Alšův cyklus Živly. Není zcela jisté, zda Aleš znal Sládkovu žalující elegii, dozajista ji nechtěl v Živlech přímo ilustrovat. Přesto je mezi oběma díly taková shoda, že bychom mohli říci, že se navzájem skvěle doplňují.[1]

  1. Tuwanakha, Midewiwinské noviny č. 18 /29. 3. 2014