Kategorie:Historie

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání


Woodcraft ve své původní podobě na počátku 19. století představoval sumu znalostí a zkušeností nezbytnou k tomu, aby lovec byl schopen přežívat neomezeně dlouhou dobu v divočině. Aby uměl s minimem prostředků zajistit pro sebe a své blízké potravu, oděv a místo kam složit hlavu.

Pro tuto formu woodcraftu se dnes používají jiné názvy – bushcraft, případně survival. Ovšem původně byl woodcraft pouze jenom jednou ze sportovních disciplín, kterým se věnovali tzv. sportsmeni.

Sportem 19. století byl především lov. A k tomu patřilo umínění plavby, jízda na koni, pohyb v divočině spojený s tábořením (woodcraft), ovládání loveckých zbraní i činnosti, jimiž se sportsmeni bavili, když se jich sešlo více pohromadě – z nich se vyvinuly sportovní disciplíny jak je známe dnes.

Sport tehdy nebyl o bezduché honbě za vítězstvím, ale osvěžením těla a ducha pobytem v přírodě. Sportovní lov nutil lovce vnímat okolní svět v jeho souvislostech. A po nárůstu popularity rekreačního lovu a nástupu opakovacích pušek i přemýšlet o nastavení pravidel, aby postupující civilizace brala z okolní přírody jen tolik, aby stále byla schopna regenerace.

Woodcraft v literatuře

První outdoorové časopisy pro příznivce tohoto typu sportu začaly vycházet už před občanskou válkou.

Jako první začal vycházet The American Turf register (1829), ke kterému krátce na to přibyl Spirit of the Times (1831), který ho později pohltil. Nebo American Monthly (1833), který začal vydávat jeden z nejvýraznějších propagátorů tohoto typu sportu – Henry William Herbert.

Po skončení občanské války (1861-1865) přišlo období hospodářské prosperity, kdy stoupal počet dělníků a úředníků, zaměstnaných od rána do večera v továrnách a úřadech, kde měli jen minimální možnost oddechu. Neexistovala osmihodinová pracovní doba ani volné víkendy – obojí se podařilo prosadit díky odborům až v průběhu první poloviny dvacátého století. A živelně rostoucí městské aglomerace vytlačily divočinu daleko za hranice měst. Pro většinu městských obyvatel tedy bylo nereálné strávit neděli procházkou po lese.

Neustálý pracovní zápřah a jen minimální možnost rekreace vedly k tomu, co dnes nazýváme – syndromem vyhoření. Pobyt ve městě nebyl – stejně jako dnes – možný bez trvalého příjmu, ale v USA byly stále oblasti, kde byl ráj divočiny. Stačilo dát v práci výpověď, pořídit základní vybavení a vyrazit na západ. Tam neexistovala žádná omezení. Každý mohl volně lovit zvěř jak se mu zachtělo a toulat se divočinou třeba i několik měsíců. Woodcraft – lov, spojený s tábořením v divočině – se tak stal populární a relativně lacinou formou rekreace.

Začaly vycházet další outdoorové magazíny Turf, Field and Farm (1865) a od r. 1873 také Forest and Stream. Mezi jeho stálé přispěvatele patřil také George W. Sears, užívající pseudonym "Nessmuk". A ten v roce 1884 vydal, pravděpodobně na základě objednávky nakladatelství magazínu do kterého psal, první outdoorovou příručku s názvem "Woodcraft".

Podle Searse byl woodcraft ideální lék na syndrom vyhoření – jak dokládá úvodní kapitola jeho knihy. Kniha obsahovala základní sumu informací pro začínající rekreační lovce, co nebyli dost majetní na to aby si pro svůj pobyt v divočině mohli najmout zkušeného průvodce.

Zároveň se začaly zvolna osamostatňovat i různé formy stávajícího sportu.

Sportsmeni a hnutí za zachování divočiny

Rostoucí popularita rekreačního lovu ve spojení s technologickým pokrokem zbraní, ovšem vedly k tomu že lovné zvěře začalo citelně ubývat. Lovu se totiž náruživě věnovali nejenom praví sportsmeni, ale i takoví, co si svoji frustraci léčili pouhým zabíjením. Svým dílem k tomu pochopitelně přispěla i expanze osadníků a komerční lov.

Lovné zvěře začalo citelně ubývat a mezi sportsmeny se objevili první vlaštovky, které cítily potřebu s tím něco udělat. Jako první do toho šlápnul budoucí prezident Theodore Roosevelt, který společně s vydavatelem magazínu Forest and Stream založil The Boone and Crockett Club. Spolek, který sdružoval asi stovku vlivných osob, loboval na federální úrovni za vytvoření rezervací, ve kterých by měly divoká zvířata šanci přežít a dál se množit.

Populární spisovatel 80.tých let 19. století George O. Shields šel ještě dál. Založil další outdoorový magazín s názvem Recreation, jehož prostřednictvím chtěl lovce motivovat k tomu, aby vyměnili svoje pušky za fotoaparáty.

Právě s tímto mužem Seton spojil svoje jméno. Shields nejprve na popud ředitele zoologické zahrady v New Yorku Williama T. Hornadaye oslovil přispěvatele svého magazínu, aby společně založili podobný klub, jako měl Rossevelt – The Camp Fire Club of America (1897). A o rok později rozjel mnohem ambicióznější projekt. Chtěl vytvořit organizaci, která by sdružovala všechny odpůrce bezduchého zabíjení a na úrovni jednotlivých států tlačila na vytvoření příslušné legislativy, která by zajistila lovné zvěři takové podmínkym, aby vůbec mohla přežít.

The League of American Sportsmen byla organizací, která na počátku 20. století sdružovala téměř 200 tisíc členů ze všech států Unie. Což byla ohromná síla. Jejím prezidentem byl George O. Shields, jeho prvním zástupcem byl Ernest Thompson Seton a druhým zástupcem William T. Hornaday – všichni byli zároveň členy The Camp Fire Club of America.

Bylo velkým vítězstvím Shieldsovým vítězstvím, když se v roce 1900 podařilo prosadit první zákon, který umožnil ochranu divokých zvířat, na federální úrovni. Do té doby žádný takový zákon neexistoval.

Woodcraft a Ernest Thompson Seton

Jak už víme, Ernest Thompson Seton byl v The League of American Sportsmen hned druhým mužem po Shieldsovi. Liga byla Shieldsův projekt, který dotoval z příjmů svého magazínu. Z toho je vidět jak moc Shields Setonovi důvěřoval.

Pro byl pobyt v přírodě od útlého mládí zdrojem poznání a inspirace. Woodcraft považoval za nezbytnou součást svého života, ale nápad využít woodcraftu jako motivační návnady k získání pozornosti znuděných adolescentů dostal až mnohem později, roku 1902.

A jen díky němu se stal woodcraft synonymem také pro výchovné hnutí.

O to, že woodcrafterské hnutí zakořenilo v Českých zemích již před 1. světovou válkou, se zasloužil zakladatel české skautské organizace Antonín Benjamín Svojsík - a to tím, že se Setona zmínil ve své příručce Základy junáctví (Svojsík, 1912, s. 19-22). Ale především středoškolský učitel Miloš Seifert - Woowotanna, který jeho propagaci a podpoře zasvětil celý svůj život.

  • O základních principech woodcrafterského hnutí, a organizačním schématu woodcrafterské organizace se více dočtete v kategorii Kategorie:Organizační schéma
  • Články z historie woodcrafterského hnutí u nás i ve světě naleznete v rámci níže uvedených podkategorií.
  • A ve čtení souhrnného článku o historii woodcrafterského hnutí můžete pokračovat na stránce Woodcraft

Podkategorie

Zobrazuje se 15 podkategorií z celkového počtu 15 podkategorií v této kategorii.

B

D

K

  • Kmeny(15 str., 5 soub.)

L

M

O

P

S

  • Skaut(12 str., 4 soub.)

W

Č

  • Časopisy(5 kat., 43 str., 25 soub.)

Stránky v kategorii „Historie“

Zobrazují se 2 stránky z celkového počtu 2 stránek v této kategorii.