František Hofmeister

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search

František Hofmeister (2.8.1875 Rožmitál – 8.7.1950 Oslí) byl středoškolský profesor, ale především podbrdský patriot, který začal jako první v Českých zemích pracovat s mládeží dle Setonových metod.

Svou Americkou skautskou kolonií pro mládež předběhl o dva roky svého největšího rivala Antonína Benjamína Svojsíka, který mu to nikdy nezapoměl a jeho prvenství zpochybňoval.

Co jej formovalo

V Rožmitále působil v letech … jako venkovský učitel Jan Jakub Ryba, jehož renesanční osobnost zanechala u jeho žáků zřejmě hlubokou stopu. Františkův starší bratr Rudolf dokonce napsal o Rybovi knihu "Uštvaný génius"[1]

František se narodil se v Rožmitále č. 50 2. srpna 1875[2]. Jeho otec, Alois Hofmeister (*9.5.1839 Mirovice – +30.8.1892 Rožmitál), byl stejně jako děd Aloys[3] jirchářem. Matka Otilie (*1841 – +15.3.1916), dcera Františka Reiniše a Apolonie rozené Hangnerové, pocházela z Nového Knína, kde byl její otec hospodským.

Za kmotra mu byl František Báca – rožmitálský mlynář. V tomto mlýně (Rožmitál č.13) se narodila o 19 let později Františkova budoucí manželka Marie Černá (14. března 1894 – ??). Její otec, Ferdinad Černý zde žil se její matkou Terezií (rozenou Zíbovou) a pracoval tehdy jako dílovedoucí mlýna.

Rodina Aloise Hofmeistera nebyla zámožná a neustále zápasila s dluhy, ale móda a ekonomická prosperita ve druhé polovině 19. století vedly ke zvýšení poptávky po měkké kůži na výrobu rukavic, s tím jak pronikal věhlas rukavičkářů z Čech do světa[4]. Rukavičkářskému řemeslu se vyučil nejstarší syn Rudolf Richard[5]. Druhý syn Julius (*11.3.1871) byl jirchářem jako otec. Studovat mohl až nejmladší František.

Profesorem

František Hofmeister kráčel v Rybových stopách. Po maturitě na reálce v Příbrami vystudoval (pravděpodobně v letech 1887—1902) strojní inženýrství na polytechnice v Praze (dnešní ČVUT) kde získal inženýrský titul.

Od 1. srpna 1903 se stal František Hofmeister suplujícím profesorem[6] na Vyšší lesnické škole[7] v Písku[8].

Cesta do USA

Hofmeister měl strávil nějaký čas také studiem ve Francii.[9]. A vyrazil na zkušenou i do USA.

Zatím nevím kdy a jak se tam dostal, kde pobýval a s kým se tam setkal – možná víc napoví dokumenty uložené v Podbrdském muzeu. Ale s jistotou víme, že to bylo dřív, než Baden-Powell v Anglii vydal svoji příručku Scouting for Boys[10] a než v Anglii začaly vznikat první skautské družiny[11]

Víme pouze to že tam byl a zpět se vrátil nejpozději na počátku roku 1908. Pobytem v USA byl výrazně ovlivněn a přemýšlel jak nabyté zkušenosti využít k tomu, aby přitáhnul větší pozornost k rodnému kraji.

Dopravní akademie

Spřízněnou duši nalezl ve vodňanském starostovi Ferdinandu Maškovi[12]. Společně vypracovali návrh na zřízení „Dopravní akademie zřízená na počest 60ti leté vlády Jeho Veličenstva“, která by vychovávala budoucí poštovní a železniční úředníky. Městskou radou byl návrh přijat 11. června 1908[13]. František Hofmeister jako spoluautor návrhu byl pověřen přípravou projektu, který však muselo schválit c. k. místodržitelství v Praze.

Průtahy…

V roce 1909 z projektu ve Vodňanech sešlo, protože ho c. k. místodržitel Frenzl odmítl povolit.

František Hofmeister[14] se ale nevzdal a svůj projekt dopravní akademie se pokusil realizovat v Příbrami. Ovšem ani tam neuspěl.

Zdálo se, že tomuto projektu házejí klacky pod nohy Němci, protože sami neměli nikoho, kdo by zřídil podobnou školu. Ovšem článek z 8.4.1909 ukazuje jiným směrem. Nepřímo to dokládají články z 15.4.1911 a 27.5.1911. Zdá se, že projektu nepřál někdo v Praze, kde sídlilo c.k. místodržitelství. A jeho vliv zeslábl až poté, co ve funkci místodržitele Karla Mariu z Coudenhove nahradil opět František Antonín z Thun-Hohensteinu (1911).

Kdo házel klacky pod nohy?

Těžko říct. Nelze ukázat prstem na někoho konkrétního, ale je víc než jisté, že František Hofmeister získal vlivné nepřátele již za svých studií tím, že byl jako student zvolen r. 1899 starostou "nově založeného" Akademického čtenářského spolku. Jak víme z článku na webu Knihovny Národního muzea, nešlo o spolek nově založený. Na webových stránkách Odboru přátel Slávie se píše:

Do roku 1889 byl hlavním českým studentským střediskem Akademický čtenářský spolek (zkráceně A.Č.S.), jenž zprvu soustřeďoval studenty jak české, tak i německé. V roce 1860 se prohlásil ryze českoslovanským. Na konci roku 1888 se v něm utvořil zvláštní studentský kroužek, který pod vlivem T.G. Masaryka usiloval o reformu A.Č.S. a studentského spolkového života. V čele tohoto hnutí, jehož příslušníci se později nazývali pokrokáři, stáli: A. Čížek, A. Hajn, A. Rašín a K. S. Sokol. Hnutí šlo v ruku v ruce s mladočeskou stranou. Bylo to jakési její levé křídlo.
V posledních letech činnosti Akademického čtenářského spolku v něm probíhaly četné boje, převážně politického rázu. Ty přivodily v srpnu 1889 jeho rozpuštění. Čeští studenti poté uvažovali, zda by nebylo možné některý již existující spolek prohlásit za nástupce A.Č.S. Výsledkem těchto úvah bylo, že Literární a řečnický spolek „Slavia“ byl záhy nejenom všemi akademiky, ale i abiturienty proklamován za středisko českého studentstva. Novému centru akademiků poskytli mladočeští poslanci jako první vydatnou finanční podporu. Ve Slavii však byli jak staročeši (tj. členové umírněné liberální Národní strany), tak i mladočeši (tedy příslušníci radikálnější liberální Národní strany svobodomyslné). Podpora od mladočechů vyvolala u staročechů nepřízeň ke Slavii. Domnívali se totiž, že Slavia je nestaročeská. Spor mezi stranou staročeskou a mladočeskou ve Slavii vyvrcholil na její listopadové valné hromadě, která se konala v roce 1889. Na ní se totiž donesla „zaručené“ zvěst, že prý strana klonící se ke staročechům se usnesla založit spolek, který by se domáhal pro sebe jmění po zrušeném A.Č.S. Při volbách většina odmítla staročechům kandidáta, kterého si tito pro kontrolu slávistického spolku domáhali. Důsledkem toho bylo, že dne 5. prosince 1889 staročeši počtem 25 (dle jiných jich bylo 24 či 28) ze Slavie vystoupili a dne 4. července 1890 založili nový spolek, kterému bylo dáno stejné jméno jako měl zrušený A.Č.S. Následně se nový staročeský A.Č.S. domáhal jmění po zrušeném A.Č.S. Slavia však narozdíl od staročechy nově založeného A.Č.S. byla velkolepou manifestací svorně uznána jediným střediskem českého studentstva. Pod její prapor se hrdě hlásily další české a moravské akademické krajinské organizace a místní spolky. Nakonec i staročeský A.Č.S. sám později asi uznal, že se Slavií nemůže zápolit, a neprohlašoval se již více za středisko českého studentstva.
[15]

Faktem je, že spolek, který existoval od r. 1848, byl rozpuštěn 15.3.1890 na základě zcela nevinné zdravice, vyslané v srpnu 1889 do Francie u příležitosti slavnostního otevření nové budovy pařížské Sorbonny.[16]. Nicméně tomu předcházelo dlouhodobé politické angažmá jeho členů. Jablkem sváru – jak už to tak bývá – se stal majetek zrušeného spolku. Ten měl totiž podle §28 stanov spolkových stanov při zrušení připadnout obci, která ho však měla v případě znovuzřízení vrátit – šlo o 43 tisíc zlatých a knihovnu, která měla víc než 25 tisíc svazků.

Jak došlo k jeho znovuzřízení jste se mohli dočíst ve výše uvedené citaci. A v červenci 1892, na základě rozhodnutí městské rady ve které měli většinu staročeši, byl majetek vydán. To se pochopitelně nelíbilo těm, co chtěli aby vše připadlo spolku "Slavia"[17], který byl pod vlivem mladočechů. Jejich nárok se však opíral pouze na tom, že to byl spolek, který po zrušení původního A.Č.S. sdružoval nejvíc studentů.

Tento konflikt položil základy k hlubokému nepřátelství ze strany mladočechů, kteří napadali v tisku a pomlouvali A.Č.S. kde mohli. Když se podíváte ve světle této kauzy do Svojsíkovy knihy Základy junáctví, do seznamu těch co přispěli svým dílem, rázem pochopíte, že František Hofmeister, coby bývalý starosta A.Č.S., se svojí představou o skautingu nikdy nemohl uspět.

Americká skautská kolonie

Byl první…

Woodcrafter? Rozhodně ne! Jeho kolonie byla kombinací internátní školy se skautingem amerického typu. Ten sice obsahoval některé prvky převzaté od Setona ale postrádal to hlavní, co dělá woodcraft woodcraftem – motivační systém založený na jednotném měřítku (pocty za činy), táboření ve volné přírodě a indiánskou malebnost.

Skaut? Od Baden-Powellova skautingu se Hofmeisterova kolonie lišila samosprávou, apolitičností a důrazem na ekonomickou soběstačnost.

Podnět k založení skautské organizace v Třebechovicích p.O.[18] dal leták Americké kolonie pro mládež v Rožmitálu pod Třemšínem, vydaný Ing. Hofmeisterem[19]. Dostal se do rukou místnímu občanu Františku Barvířovi, který byl vyučený mlynář, ale člověk velmi sečtělý, znalec a milovník přírody. Připadl na myšlenku založit v Třebechovicích podobný skautský kroužek.

Tento úryvek je z textu Františka Koleše[20] o vzniku nejstarší skautské družiny v Čechách v Třebechovicích pod Orebem, který byl předán Rudolfu Plajnerovi dne 20.10.1972. Nelze vyloučit, že se Svojsík o Hofmeisterovi dozvěděl právě od Františka Barvíře, protože v průběhu roku 1913 kolonii navštívil[21]. To s čím se v Rožmitále setkal pochopitelně ani zdaleka nepřipomínalo Beden-Powellův skauting, jak ho znal Svojsík z Anglie.

Fotografie (a zřejmě i článek o) činnosti Hofmeisterovy kolonie vyšly v září 1913 v populárním Vídeňském illustrovaném deníku[22].

Hlavní pozornost na sebe strhnul Svojsík, který rok předtím vydal svoje Základy Junáctví. Na něj se obraceli noví zájemci o skauting, takže nepřekvapí že se nenašel nikdo další, kdo by následoval Hofmeisterův model a tak jeho Americká kolonie pro mládež zůstala ojedinělým pokusem o aplikaci americké formy skautingu, ovlivněné Setonem v Evropě.

Rodina

22. října 1913 se František Hofmeister ve věku 38 let oženil[23] s 19 letou Marií Černou[24]. Za svědka mu šel jeho nejstarší bratr Rudolf Richard Hofmeister a jejím svědkem byl Ferdinand Černý, cvičný učitel z českého pedagogia v Český Budějovicích (nejspíš bratr). Marie byla z hlediska tehdejšího práva mladistvá, proto potřebovala ke sňatku úřední povolení.

R. 1915 musel narukovat do války. Jako inženýr měl nepochybně důstojnickou hodnost[25]. O jeho válečném působení nevíme nic, ale faktem je, že po jeho návratu z války r. 1919 jím založená Americká skautská kolonie, kterou během jeho nepřítomnosti vedla Marie, ukončila svoji činnost. Nejspíš proto, že se oba manželé naplno věnovali rodinnému životu. Do roku 1930 se jim narodily se dvě dcery. Jaroslava, později provdaná Kmochová a Irena, provdaná Tomsová.

František Hofmeister se stal městským tajemníkem Rožmitálu pod Třemšínem a dál pracoval ve prospěch obce. A jeho nejstarší bratr, Rudolf Richard se dal na spisovatelskou dráhu.

Zemřel den po svých 75 narozeninách 8. července 1950 v Oslí[26].


  1. O této knize napsal pro konferenci "Kantorský odkaz" Karel Rýdl toto: „Řada dosud neověřených a literárně fiktivních informací z Hofmeisterovy novely se ovšem staly zřejmě předmětem spekulací o konci Rybova života. – jinými slovy, bůh ví, kde ty informace R. R. Hofmeister vzal. Je ake dost dobře možné, že Hofmeister do této knihy zapracoval vzpomínky, které se tradovaly u nich v rodině.
  2. Záznam v matrice narozených
  3. Aloys Hofmeister bydlel se svou ženou Josefou, rozenou Sekorovou v Rožmitále č. 44
  4. https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/214562221500042/obsah/357789-rukavickarske-muzeum
  5. Rudolf Richard Hofmeister (*17.5.1868 – +6.10.1934) přes nesporné nadání a odhodlání studovat nemohl. Vyučil se rukavičkářem v Mariánských Lázních a po třech letech se stal rukavičkářským tovaryšem v Karlíně. V Praze pracoval v růlzných dílnách 14 let. Do Rožmitálu se vrátil až po otcově smrti, r. 1896 zřejmě proto aby matce pomáhal místo Františka, který šel na studia. Zařídil si rukavičkářskou živnost, které se věnoval až do 1.sv. války. I když se věnoval řemeslu, touha po vzdělání jej neopustila. Zůstal samoukem a nedostatek vzdělání v něm po celý život budil pocit méněcennosti.
  6. Absolvent vysoké školy, který neměl doplněné pedagogické vzdělání, se mohl stát členem profesorského sboru pouze jako suplující profesor. S tím, že v kariérním žebříčku mohl dále postoupit, jen když si toto vzdělání doplnil. Oproti řádným profesorům byl suplující profesor znevýhodněn nižším platovým ohodnocením, nicméně již byl jako státní úředník tzv. "pod penzí". Výjimku měli učitelé škol odborných a průmyslových, kteří byli zařazeni o třídu výše. Plat suplujících profesorů byl zhruba o pětinu nižší, než tzv. prozatimních profesorů (tj. těch co získali pedagogické vzdělání a začali stoupat po kariérním žebříčku. Zdroj: [https://www.noveaspi.cz/products/lawText/1/1175/1/2 Zákon 275/1919 Sb. ze dne 23. května 1919] o platech zatímních a suplujících profesorů státních středních škol.
  7. Škola, založená r. 1899 byla dvouletá a v roce 1905 měla celkem 113 žáků (65 1. ročník a 48 2. ročník). Ředitelem byl Ladislav Burket. Pod jeho vedení působila také jednoletá škola Rolnická (zal. 1870 61 žáků ) a Revírnická (zal. 1885 176 žáků) na které nejspíš působil stejný profesorský sbor jako na Vyšší škole lesnické.
  8. http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:51ce01d0-f6e1-11e8-a0d0-005056822549
  9. Informace ze složky dokumentů k Františku Hofmeisterovi z Podbrdského muzea. Viz info v oddíle poděkování.
  10. První verze vycházela v sešitové formě od ledna do března 1908. Celkem vyšlo 6 sešitů po 70 stranách. V knižní formě tento soubor vyšel 1. května 1908 a měl 288 stran.
  11. Britská skautská organizace Boy Scouts byla oficiálně založena až 24. května 1909.
  12. Ferdinand Mašek (30.5.1859 Vodňany – 7.9.1938 Vodňany). Starosta a vůdčí osobnost města Vodňany. Více v knize Rudolf Berka: Ferdinand Mašek - Vůdčí osobnost města Vodňan z dob mocnářství i první republiky. Město Vodňany ve spolupráci s Městským muzeum a galerií Vodňany, 2014.
  13. Jihočeské ohlasy, ročník IX, číslo 44-5 z 20. června 1908, str. 3–4
  14. Od března 1909 začal v časopise Epocha publikovat články, které reflektovaly jeho zážitky z USA.
  15. https://www.odborpratel.cz/co-urcite-nevite-o-slavii-a-o-jeji-bohate-historii/
  16. http://kramerius.cbvk.cz/search/handle/uuid:f574c547-2915-11e4-8fe6-001b63bd97ba
  17. http://kramerius.cbvk.cz/search/handle/uuid:86553ce6-435f-11dd-b505-00145e5790ea
  18. Spolek Kroužek skautů v Třebechovicích měl ustanovující valnou hromadu 9.11.1912. První kontakt s A.B.Svojsíkem je doložen až korespondenčním lístkem, který od něj Třebechovičtí dostali 21.2.1913 a ve kterém je zval své "vůdcovské kurzy" – de fakto propagační přednášky o skautingu, které pořádal od května 1912 – a žádal o sdělení „zda jste se zařídili dle díla „Základy junáctví“, či děláte-li odchylky, v čem a proč“.
  19. Jak tento leták vypadal, můžete vidět na webu skautského střediska z Rožmitálu p. Třemšínem.
  20. Celý je publikován v kapitole Úvit českého junáctví v almanachu na webu http://www.juntrebech.com Viz odkazy.
  21. Svojsík se o své návštěvě Rožmitálské kolonie zmínil v časopise Junák, roč. IV. 1918 na str.155 v článku s názvem "V táboře Psohlavců".
  22. 37. číslo Illustrovaných novin, VIII. ročníku vyšlo ve Vídni pravděpodobně v polovině září 1913. Bohužel mám k dispozici pouze nekvalitní sken stránky s fotografiemi, nikoliv celé číslo. Identifikace, z jakého je to vydání, byla provedena na základě obsahu. Neděle připadla na 27.7. a 24.8. v roce 1913 (pak až v roce 1919) a ve stejném roce také a Jüan Š’-kchaj dobyl Nanking.
  23. Záznam o sňatku
  24. Záznam o narození Marie Černé
  25. Po válce zřejmě vstoupil do Československého vojska, ze kterého byl propuštěn v hodnosti kapitána v záloze.
  26. Parte

Další odkazy

Poděkování

Na této stránce byly využity rovněž informace, které ze složky uložené v Podbrdském muzeu získala pravděpodobně někdy kolem r. 2010 Magdaléna Šebková ze Skautského střediska v Rožmitále pod Třemšínem, za což jí tímto děkuji. Tyto a i další informační materiály, které zde nebyly použity, mi laskavě poskytnul ke zpracování Roman "Bobo" Šantora ze Skautského institutu v Praze. Za což mu rovněž patří můj vřelý dík. --Keny (diskuse)