Robert Baden-Powell

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z Baden-Powell)
Přejít na: navigace, hledání
Baden-Powell na ostrově Brownsea, 1907

Narodil se jako Robert Stephenson Smyth Powell (* 22.2. 1857 Londýn, UK – † 8.1.1941 Nyeri, Keňa)

Jeho otec, profesor přírodních věd H.G. Baden-Powell zemřel když mu byly tři roky. Jeho matka, Henrietta Smyth, všechny děti odmala vedla k zájmu o přírodu. Dlouhé procházky a pobyt v přírodě tak byl důležitou součástí jeho dospívání.

V roce 1876 nastoupil do armády jako kavalerista. Vojenskou službu bral velice zodpovědně, takže poměrně rychle začal dělat kariéru. Měl podobně jako Seton kreslířské nadání, a rovněž uměl psát. Takže ještě před tím, než se proslavil při obraně Mafenkingu upoutal pozornost svými vojenskými příručkami, do kterých vložil své válečné zkušenosti.

V roce 1899 byl mezi obránci Mafekingu[1]. Vrátil se ověnčen gloriolou hrdiny, ovšem pravda je taková že při této operaci byl pouze podřízeným Lorda Edwarda Cecila. Byl to Lord Edward Cecil a ne Baden-Powell, kdo zorganizoval chlapce jako rychlé spojky při obraně města[2]. Baden-Powel během obléhání hlídal dalekohledem z věže pozice nepřítele.

Po návratu z Afriky byl jmenován generálním inspektorem kavalerie a když se v roce 1904 účastnil z titulu své funkce v Glasgow pravidelné výroční přehlídky byl osloven zakladatelem anglické paramilitární organizace pro mládež Boy's Brigade Williamem Smithem, zda-li by nebyl ochoten pro její potřeby přepracovat svou příručku "Aids to Scouting".

Díky zkušenostem z obrany Mafekingu Baden-Powell došel k názoru, že je třeba cíleně pěstovat branný potenciál dospívající mládeže v mnohem širším záběru, než měly Boy's Brigade a to již v době míru - dřív, než dojde ke skutečného válečnému konfliktu. Proto začal sbírat informace o jiných podobných iniciativách doma i ve světě.

V r.1907 požádal o uvolnění z armády[3] aby se mohl naplno věnovat rodícímu se skautskému hnutí, pro které sepsal r. 1908 příručku "Scouting for Boys", v níž využil jak svých bohatých zkušeností vojáka, tak poznatků které posbíral ze všech možných zdrojů - mimo jiné i od Ernesta Thompsona Setona.

Seton se pokusil vyvolat u anglické mládeže zájem o woodcrafterské hnutí o několik let dříve, během svého přednáškového turné - ovšem bez valného úspěchu. Mentalitě britských hochů víc imponoval disciplinovaný voják britského impéria než nespoutaný "rudoch" ze zámoří.

V lednu 1912 se B.P. při plavbě parníkem do New Yorku seznámil se svou budoucí ženou Olave St. Clair Soames, které bylo tehdy 23 let. Během následujících sedmi let se jim narodil syn a dvě dcery. Jeho manželka, se stejně jako on dala do služeb skautského hnutí a roku 1946 navštívila Československo.
  1. O tom, jak to bylo s obléháním Mafekingu píše v knize Farewell the Trumpets: An Imperial Retreat (1978) (posledním díl historicé trilogie The Pax Britannica který mapuje období od r. 1897 do 1965) její autor Jan Morris:
    Two British failures: for a famous British success, let us inspect the besieged railway town of Mafeking, away to the north. It was really hardly more than a village, and the Boers did not invest it very resolutely, but it was defended so jauntily by its dapper commanding officer, Colonel Robert Baden—Powell, and projected its own self—image so successfully across the world, that its very name became synonymous with British pride and spirit. Some 1,200 Britons were shut up there, with about as many black Africans, and though they did not really suffer very greatly (except the Africans, who nearly starved), and made no real effort to get out, still they did defend the place with true panache.
    It was a tiny place, a square, a church, a station, a couple of hotels, a grid of half a dozen streets, clustered in greenery around a muddy river in the heart of the high veld, and throughout the siege it retained some of the English village spirit. Baden-Powell was the undoubted squire of Mafeking, the life, soul and character of it all, around whose cheerful conceited figure everything revolved. The centre of activity was Dixon’s Hotel in Market Square, with the horses at its hitching-posts and the loungers on its verandah, and from there every kind of enterprise was mounted. It might be a foray into the enemy lines. It might be a jolly ruse to deceive the Boer sentries. It might be a fancy-dress ball for Sunday evening, or a comic couplet for the Mafeking Mail. Numerous swells were invested in Mafeking. Baden-Powell’s Chief of Staff was Lord Edward Cecil, lately of Fashoda, and ensconced in a beflagged and cushioned dug-out was Lady Sarah Wilson, daughter of the Duke of Marlborough and Winston Churchill’s aunt (‘Breakfast today horse sausage’, she wired home in April, 1900. ‘Lunch minced mule and curried locusts. All well’).Z ‘B—P’ dominated them all, though, from his headquarters next door to Dixon’s, and he gave to the defence a perky humour that caught the fancy of the world.
    He disseminated it carefully, in a flow of vivacious and not always strictly accurate messages home. If he made things in Mafeking seem more desperate than they were, that did not detract from the tonic effect it all had upon the spirits of the people at home, or its propaganda value elsewhere; at a time when Black Week had profoundly depressed the nation, and sadly damaged British prestige in the world, Mafeking was like a breath of the old allure. ‘B-P’ ’s cocky despatches recalled the heroic eccentricity of Gordon at Khartoum. His hard-pressed garrison, hemmed in by Mausers, showed just the same grit as the heroes of Rorke’s Drift, jabbed about by assegais in the Zulu War of ’79. The presence of women and children recalled the tear-jerkers of the Indian Mutiny, and the attendance of patricians too, Lord Edward, Lady Sarah, Charles Fitzclarence of Munster, the Hon. Algernon Tracy and several members of the In and Out, was an assurance that British imperialism still had class.
    So through the days of ignominy Mafeking, far away on the Bechuanaland border, brilliantly kept the legend of Empire alive. It is true that Ladysmith was besieged more fiercely, suffered more terribly and resisted just as bravely, besides being a far more important objective. Mafeking, though, did it all with style, and style at that moment the Empire badly needed. The whole world came to know the confident figure of Baden-Powell, whistling with his telescope on his precarious lookout tower beside Dixon’s: and it was wonderfully true to the Mafeking myth that when, after eight months, the first men of the relieving force clattered into the outskirts of the town, they got a distinctly laconic greeting from the first citizen they met. ‘Ah yes’ was all he said, ‘we heard you were knocking about.’
    Část první, kapitola čtvrtá, oddíl 7.
  2. O této skutečnosti se mimo jiné zmínil také ve svém psaní Dr. George J. Fisherovi ze dne 17. září 1928 Seton, který v něm velice ostře Baden-Powella obviňuje z pokrytectví vůči mládeži.
  3. Příslušníkem britského armádního sboru byl Baden-Powell od svých 19 do 50 let.