Antares (Benešov)

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání

Na počátku byli Pepík Kozák, Tonda Škvor, Honza Pecků a ovšem i Vladěk Antušek. Později přistoupili: Vašek Čedík, Vašek Brejška a Vašek Kraus. Bylo to těsně po roce 1922. Profesor Seifert vydal svou knihu: Přírodou a životem k čistému lidství. Mladí lidé ji četli, líbila se jim, proto psali profesorovi Seifertovi a dostali od něho povznášející dopis, pod jehož mocným vlivem se dostavila potřeba vstupu do Zálesácké Ligy. Tak byl založen kmen Synové Luny v Benešově. Bylo tu asi osm chlapců, z nichž nikdo nevystupoval oficiálně jako náčelník. Přesto, či právě proto, žili krásně a bohatě. (pozn. neoficiálně byl náčelníkem Brejška).

Tábořili. Jezdili s Vlaďkovým áčkem do okolí. Pořádali letní tábory u Skalice, 2x na Sázavě. Na všech výletech studovali přírodu, sbírali jíš tehdy samorosty, malovali a ryji do linolea obrázky a vydávali časopis Lom. Vyráběli výrobky z hlíny a vypalovali je (otec Vladkův byl kamnář a hrnčíř) vytvářeli mnohé výrobky z přírodních materiálů, učili se esperanto (Čedík). Po roce 1926, když je osobně navštívil Prokop Koudela a v mnohém uvedl na správnou cestu, uspořádali nábor nových členů propagační výstavkou svých prací a jinými doklady ze svého života ve výloze obchodu, vzrostl jejich počet na 24 členů. Začínají si říkat Antares - kmen Antarův, podle svého náčelníka Vaška Čedíka - Antara. Odcházejí s Koudelou z LLM, aby založili ISAW.

Objevovali krásná zákoutí přírody, měli svůj Háj Svantovítův na Bedrči, Měsíční údolí u Kozlí, kde mívali svá tábořiště. Na toulky se šetřilo, hlavně Vladěk s Antarem, kteří mívali k tomu, jako studenti s dlouhými prázdninami, více času a méně peněz. Se Seifertem udržovali stále spojení. Jednou jim poslal dlouhé, oyklostylované povídání. O něco později, když se Vladěk přistěhoval k Čedíkovým na byt, mívali s Vaškem dlouhé debaty na posteli (tzn. dlouho do noci), rostli nejen fyzicky, ale i duševně. V tu dobu dostal se jim do rukou Marxův Kapitál v prvním originále, německém a jiné soc. dem. brožurky. Zde patrně hledat začátek politického uvědomí obou a dalších členů kmene. Kapitál byl pro ně příliš učenou lektirou. Vašek již tenkrát chtěl něco podobného napsat "pro obyčejné lidi".

Jako student, spolu s jinými studenty, počal vydávat satirický časopis Plivas, Tehdy také Vašek napsal obsažnou divadelní revui "Let do vesmíru", která se dostala se do rukou Voskovce a Wericha a E. F. Buriana, kteří ji však neuznali. Se slzami v očích ji pak spálil. A byl toho rukopisu pěkný stoh. Vašek se vůbec pěkně a rychle vyvíjel. Psal také proslovy pro Recidak, kde spolupůsobil Vítězslav Nezval, jehož představení se konala v budově bývalého divadla Dada na Slupi. Byl to zejména proslov o prokletých básnících. Vladěk zde také působil jako výtvarník. Také maloval pověstné "ručníky" v Honzlově divadle D99 (u Topiče), dostali se i do okruhu režiséra Frejky, Vašek také působil v Akademickém klubu. Odchodem Vaškovým do Prahy, a ovšem také Vlaďkovým, který z existenčních důvodů tam musel také jít, činnost benešovské skupiny ISAW stagnovala. Nakonec se všichni rozprchli za svými povinnostmi.

Vladěk, jako umělec malíř, měl v Prase velmi těžké začátky. Nebyl však z domova nijak zhýčkán a přesto, že se v té době i štaštně oženil, přežil tu dobu s energií mladého proletáře.

Skoro všechny věcné doklady činnosti Benešovské LLM a potom Isawu, odevzdal Vladěk r. 1957 do archivu Gottwaldova musea v Praze.

Zapsáno dne 19. 10. 1965 Rudolf Pach (podle vyprávění Vlaďka Antuška)