Daniel Carter Beard

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z Adelia Beard)

Daniel Carter Beard (⁕ 21. června 1850, Cincinnati, Ohio – † 11. června 1941, Suffern, New York) přezdívaný Uncle Dan - Strýček Dan, byl synem významného amerického portrétisty Jamese Henry Bearda[1] a Mary Caroline Carter[2]. Žili v Cincinnati, ve státě Ohio, kde se jim narodilo celkem šest dětí.

Daniel, který se narodil jako čtvrtý v pořadí[3]. měl kromě dvou mladších sester Liny a Adelie ještě tři starší bratry: Jamese[4], Williama Henryho[5] a Thomase Francise[6] všichni ale zemřeli ještě před první světovou válkou.

Své dětství trávil rybařením na březích řeky Ohio. Roku 1861 se Beardovi přestěhovali ze Cincinnati, ze severního břehu Ohia do Covingtonu, na břehu jižním, v Kentucky, kde je zastihla americká občanská válka.[7][8]

Danielovi bylo teprve 11, takže na rozdíl od svých starších bratrů ho občanská válka minula. I on podědil po otci výtvarné nadání, ale doba nebyla umělcům zrovna nakloněná, proto vystudoval civilní inženýrství na Worrall's Academy.

Vzestup…

Po dokončení studia, roku 1869 krátce pracoval jako inženýr a zeměměřič v oblasti Cincinnati. Geny ho ale táhly k umění, takže se o rok později (1870) přestěhoval do New York City, kde začal navštěvovat čerstvě založenou Art Student's League (1875)[9].

1878

Trvalo mu dva roky, než prorazil. Víme, že první kresbu se mu podařilo prodat až roku 1878[10]. Pak už šla jeho hvězda rychle nahoru. Byl vynikající kreslíř s citem pro zkratku[11], takže brzy kreslil na zakázku pro nejpopulárnější obrázkové magazíny té doby, jako byl např. The New York Herald, Harper's Weekly, The New York Herald či magazín pro děti St. Nicholas, kde začal publikovat své první návodné články s ilustracemi, které nezapřely jeho technické vzdělání.

1882

Roku 1882 vydal první ze svých bohatě ilustrovaných příruček. Návodná knihu pro chlapce, The American Boys’ Handy Book[12] byla rozšířeným souborem jeho článků pro časopis St. Nicholas Magazine.

Ve své době to byla nepochybně revoluční publikace. Pokud bychom měli označit za otce skautingu toho, kdo jako první vydal knihu, ve které by se chlapcům nabízel celoroční program činnosti a pobídka k tomu, aby se sdružovali do klubů[13], tak bychom prvenství museli nepochybně přiznat právě Danielu C. Beardovi. Ovšem to, zda-li na základě jeho knihy skutečně nějaký klub vzniknul nevíme. A pokud ano, tak určitě ne pod jeho vedením.[14]


Beard, Daniel Carter: What to do and how to do it : the American boy's handy book. Charles Scribner's Sons. New York. 1882, zdroj, reedice 1887, zdroj, 1888, zdroj, rozšířené vydání 1890, reedice rozšířeného vydání 1893, zdroj, 1903, 1920, zdroj
Beard, Daniel Carter: Moonblight and Six feet of romance. Charles L. Webster and Company. New York. 1892, zdroj
Beard, Daniel Carter: Outdoor games for all seasons: The American boy's book of sport. Charles Scribner's Sons. New York. 1896, zdroj, rozšířené vydání 1900, reedice rozšířeného vydání pod názvem Beard, Daniel Carter: For Playground Field and Forest: The Outdoor Handy Book. Charles Scribner's Sons. New York. 1907, zdroj, 1914, zdroj
Beard, Daniel Carter: The Jack of all trades: fair weather ideas. Charles Scribner's Sons. New York. 1900, reedice 1904, zdroj
Beard, Daniel Carter: Handicraft for outdoor boys Grosset & Dunlap. New York. 1906, zdroj
Beard, Daniel Carter: New ideas for out of doors; the field and forest handy book Charles Scribner's Sons. New York. 1906, zdroj
Beard, Daniel Carter: Dan Beard's animal book and camp-fire stories Moffat, Yard and Company. New York. 1907, zdroj, reedice Beard, Daniel Carter: Dan Beard's animal book and camp-fire stories M. A. Donohue & Co. Chicago. 1910, zdroj
Beard, Daniel Carter: Shelters, Shacks, and Shanties Charles Scribner's Sons. New York. 1914, zdroj, reedice 1920, zdroj
Beard, Daniel Carter: The American Boys' Book of Bugs, Butterflies and Beetles. J. B. Lippincott Company. Philadelphia and London. 1915, zdroj
Beard, Daniel Carter: The American Boys' Book of Signs, Signals and Symbols J. B. Lippincott Company. Philadelphia and London. 1918, zdroj
Beard, Daniel Carter: The American Boys' Handybook of Camp-lore and Woodcraft J. B. Lippincott Company. Philadelphia and London. 1920, zdroj
Beard, Daniel Carter: The Black Wolf Pack Charles Scribner's Sons. New York. 1922, zdroj
Beard, Daniel Carter: Do it Yourself; a book of the big outdoors J. B. Lippincott Company. Philadelphia and London. 1925, zdroj

1882

Roku 1883 se na půdě Art Student's League seznámil s Ernestem Thompsonem Setonem. Bylo mu tehdy 33 let a Setonovi 23.

1886

Roku 1886 jej přizval k autorské spoluúčasti na své knize Boys’ Book of Sports Maurice Thompson.

…a pád

1889

Rok 1889 byl rokem Beardova velkého pádu. Kromě novinových článků ilustroval i knihy a karikaturách, kterými ilustroval satirickou knihu Marka Twaina A Connecticut Yankee in King Arthur’s Court, se poznaly vlivné osoby které se postaraly o to, aby se Daniel Carter Beard dostal na černou listinu nežádoucích autorů.

Byl to ošklivý pád, kdy byl prakticky ze dne na den na vrcholou kariéry odepsán.[15]

Po 5 letech znovu ve hře…

1894

Jeho odstávka trvala dlouhých pět let. Ekonomicky ji ustál, protože o jeho knihu The American Boys’ Handy Book – která ve své době neměla konkurenci, byl stále zájem.

Byl to jeho šťastný rok. Mark Twain dopsal novou knížku o dobrodružstvích Toma Sawyera a Huckleberry Fina (Tom Sawyer Abroad), která byla parodií na známou Verneovku z roku 1863 Pět neděl v balóně[16], pro kterou Daniel Carter Beard udělal ilustrace a také se ve svých 44 letech oženil.

Jeho nastávající – o 15 let mladší Beatrice Alice Jackson (16.4.1865 Newtown, Long Island, New York – 13.12.1940 New York) si ho vzala za muže 15. srpna 1894 a dá se říct, že manželství bylo jednou z oblastí, kde Daniel Carter Beard rozhodně dosáhl většího úspěchu než Seton[17], který se ženil jen o pouhý měsíc a půl dřív než on.

Ve stejném roce investoval George O. Shields, který byl úspěšným spisovatelem cestopisů po západě, veškeré své vydělané peníze do nového magazínu Recreation. S Beardovými se dobře znal. Byl právníkem a veteránem občanské války stejně jako Danielův starší bratr James Carter Beard, se kterým měl Shields i společnou zálibu v přírodovědě. S Danielem, který byl vášnivým rybářem, se co do zájmů asi míjel. Nesnášel bezhlavé zabíjení zvířat a svůj časopis založil proto, aby vytvořil mediální platformu, která by propagovala lov beze zbraní. Neváhal pro tento účel investovat svoje peníze, aby využil poslední výkřik techniky – teprve nedávno vynalezenou technologii hlubotisku, která umožnila tisk fotografií. Chtěl motivovat lovce k tomu, aby se místo snímků zabitých zvířat raději chlubili jejich momentkami „ulovenými“ fotoaparátem ve volné přírodě.

1897

Roku 1897 na Hornadayův popud George O. Shields založil The Camp Fire Club of America a Daniel Carter Beard patřil stejně jako Seton mezi zakládající členy. Daniel patřil do okruhu lidí kolem magazínu Recreation od samého počátku, ale Shields mu nikdy nedal na jeho stránkách tolik prostoru, kolik ho dostal Seton.


1902

V říjnu roku 1902 se Beardovým narodila dcera Barbara[18] což Danu C. Beardovi, kterému bylo již 52 let, nepochybně zvedlo sebevědomí. Ale ve stejné době mu začal lézt do zelí se svojí rubrikou Seton, který do té doby psal jen o zvířátkách. Beard vydával návodné knihy pro chlapce už 18 let, ale žádná neměla u mládeže takový ohlas, jako tyhle Setonovy články. A to byl nejspíš důvod proč začal Daniel Carter Beard na mladšího, ale úspěšnějšího, Setona žárlit.


1903

Zato George O. Shields moc důvodů k radosti neměl. Konec hospodářské krize vedl růstu nákladů, spojených s tiskem a distribucí magazínu Recreation, a to mu snížilo příjmy ze kterých dotoval agendu Ligy amerických sportsmenůThe League of American Sportsmen, kde byl Ernest Thompson Seton jeho zástupcem. V dubnu 1903 už byl na tom Shields tak zle, že se musel vzdát členství v The Camp Fire Club of America a na konci roku vyhlásil osobní bankrot.

William T. Hornaday, který do té doby hrál druhé housle, klub reorganizoval a Daniel Carter Beard, který do té doby byl jenom řadovým členem obou organizací cítil, že se blíží jeho chvíle.


1905

Ta přišla na počátku roku 1905, kdy George O. Shields o svůj magazín definitivně přišel a nový vlastník William E. Annis Beardovi nabídnul, aby místo Shieldse nastoupil na místo šéfredaktora. Daniel Carter Beard nabídku bez váhání přijal. Takovou šanci si rozhodně nechtěl nechat ujít a dal naplno průchod tajované zášti.

Těžko říct, kde se vzaly negativní rysy Beardovy povahy. Jestli se zrodily během těch pěti let společenského pádu, nebo byl takový odjakživa. Je očividné že toužil po slávě, ale taky si rád vymýšlel a pomlouval, takže dokud byl dole tak si ho všichni raději drželi dál od těla. A když se dostal nahoru, tak se pro změnu snažili s ním být zadobře.

The Sons of Daniel Boone (Synové Daniela Boona)

Počátkem března 1905 začal Beard pracovat jako redaktor magazínu Recreation. Ihned zavedl rubriku pro chlapce a oznámil založení organizace s názvem Synové Daniela Boona[19].

Beard vždycky obdivoval improvizační schopnosti amerických pionýrů a hraničářů a původními obyvateli, tak jako většina bílých američanů, pohrdal. Předpokládal tedy, že pokud použije jako vzor postavu hraničáře, přitáhne zájem těch, co ze stejného důvodu neměli zájem o Setonův výchovný program.

Jenže zájem nebyl takový jak si představoval. Nedosáhl ani zdaleka takové popularity jako Setonovi Woodcrafterští Indiáni a v dalším ročníku magazínu Recreation se musel svojí rubriky vzdát aby uvolnil místo jiným článkům.

V červnu 1906 Daniel Carter Beard redaktorské místo v magazínu Recreation opustil.


An announcement of far greater import, though it may not require the prominence of the foregoing, is the retirement of Dan Beard from the position of chief of the editorial staff of Recreation. Mr. Beard has taken no active part in the editing of Recreation for several months past, for reasons which are explained in the following letter : —

New York, Oct. 21, '06.

To my old friends, the subscribers and readers of Recreation : — I find that my art and literary work has increased in such proportion that I cannot give the time to this magazine as of yore, and consequently, out of justice to the readers and subscribers, I have been compelled to regretfully sever my connection ; but although I am no longer officially on Recreation's staff, I shall not lose my interest in my old friends of the magazine, and they may rest assured that both they and the magazine itself shall always retain the good will of the former editor.

Dan Beard.

[20]

Recreation Vol. 25 December 1906

Ale v září Recreation Vol. 25 September 1906 psalo něco trochu jiného:

It isn't because we think any less of the boys, but the demands for space for new matter of interest to "grown-ups" has made it necessary to transfer the department conducted by Dan Beard for the "Sons of Danie Boone" to another magazine perhaps more closely allied to the younger generation.

Now, we believe in the "Sons" and are therefore glad to say that this change will in no way interfere with the growth and usefulness of their noble order. The founder, Mr. Beard, will conduct the pages devoted to the "Sons of Daniel Boone" to appear each month in the W Oman's Home Companion just as he has heretofore in Recreation, and will contribute thereto

the lore of woodcraft and manly sport acquireel in the course of many years in the open.[21]

Magazín Woman's home companion[22], který vydávala asi od roku 1890 společnost The Crowell Publishing Company v Ohiu, svým formátem kopíroval Home Ladies Journal. Bohužel nevíme v jakém rozsahu Beardova rubrika dál pokračovala. Nejspíš z toho ale nebylo nic, protože měl Daniel Carter Beard jiné starosti. Jeho žena měla 40 let a čekala druhé dítě (byla ve třetím měsíci) a 28. listopadu 1906 se jim narodil syn Daniel Bartlett Beard[23].

Nicméně ho touha stát se respektovaným vůdcem Daniela Bearda nikdy neopustila. Napsal – opět po Setonově vzoru – organizační příručku (alternativu Setonovy příručky The Birch-Bark Roll) s názvem THE BOY PIONEERS SONS OF DANIEL BOONE (New York: Charles Scribner's sons. 1909), která vyšla rok před založením B.S.A.


Daniel Carter Beard na Setona žárlil. Minimálně od roku 1897, kdy o 10 let mladšího Setona začal zcela nepokrytě protěžovat George O. Shields, majitel magazínu Recreation.

Když byl roku 1905 George O. Shields donucen pro nedostatek finančních prostředků Recreation prodat, bez váhání přijal nabídku na místo redaktora a využil první příležitosti k tomu, aby Setona napodobil.

Již od červnového čísla začal publikovat rubriku pro chlapce[24], kterou zcela evidentně obšlehnul od rubriky Katherine Newbold Birdsallové, která vycházela v předchozím roce 1904 a čerpala ze Setonovy série článků z roku 1902. A hned v dalším čísle napsal „reportáž” o návštěvě u Setona, se zcela zřejmým úmyslem ho i jeho woodcrafterské indiány v očích čtenářů zesměšnit.[25] Jenže nepočítal s tím, že vzpomínka na jeho návštěvu bude u přítomných Setonových indiánů tak silná, že se s ní rovněž jednou podělí. Mezi sebou ho překřtili na Daniel “Cider” Beard, jelikož během návštěvy sebou neustále tahal soudek ze kterého popíjel cider – zkvašený jablečný mošt, zhruba se stejným množstvím alkoholu jako má pivo.[26]

Při dehonestaci Setonovy pověsti neváhal Beard jít dokonce tak daleko, že jeho jméno uvedl v inzerátu firmy vyrábějící železa na vlky! [27]

A dopis, který napsal do redakce magazínu The Outlook v červnu 1910[28], jednoznačně dokazuje, že rozhodně nebyl Setonův obdivovatel a přítel. Neustále se snažil popírat fakt[29], že teprve Setonova série článků z roku 1902 vybudila mládež k tomu aby si začala sama zakládat organizované skupiny. I to, že se Baden-Powell inspiroval u Setona a nikoliv u něj.


Otázka prvenství

Určitě se nedá se popřít Beardovo prvenství, pokud jde o návodné tábornické knihy cílené na chlapce. Každý kluk, který je tehdy dostal do rukou, byl nepochybně nadšen z hluboké studnice nápadů. A je pravou že jeho kniha The American Boys Handy Book z r. 1882 obsahuje hned dvě organizační pobídky. Jedna vybízela k založení party, co by se společně věnovala pouštění draků. A druhá k založení literárního kroužku. Jako celek ale tyto knihy nepředstavovaly žádný ucelený motivační program pro výchovu dospívajících chlapců.

S tím přišel teprve Seton, který woodcrafterské indiány propagoval při svých přednáškách od roku 1903. A první kmeny vznikly dřív, než Baden-Powell podnikl svůj experimentální tábor na Brown Sea. Byl to Seton, kdo začal publikovat články, které měly inspirovat chlapce i děvčata k tomu, aby je následovali. Ale Beard, tento fakt vytrvale popíral.

Národním komisařem B.S.A.

V roce 1910 byl rovněž kooptován do vedení B.S.A. Byl jmenován do funkce národního komisaře, ve které pak působil až do své smrti. A jeho vzor hraničáře s budovatelským duchem byl nepochybně mnoha skautům bližší, než Setonův “špinavý indián”.

O tom, jak byla úspěšná jeho vlastní organizace si můžeme udělat obrázek z článku, který s největší pravděpodobností sám napsal. Kdokoliv jiný by totiž pod ním uvedl své jméno. Článek vyšel v březnovém čísle časopisu Boys Life:

The Boy Pioneers, Sons of Daniel Boone of America[30]

The Boy Pioneers, Sons of Daniel Boone of America, is rather a compound organization of two clubs founded by Daniel Carter Beard and are now working together; hence the compound name. There are 25,000 of these boys in America and they are bound together in the organization for the purpose of promoting woodcraft, camper-craft, outdoor sports, resourcefulness, courage, patriotism, personal hygiene and physical exercise among their members and the boys of America.

They are forerunners of the Boy Scouts of America, being the instigators of the Boy Scout Movement in this country, having been organized five years previous to the Boy Scouts.

Their motto is the famous one of Davy Crockett,

“I leave this rule for others when I’m dead,
Be sure you're right, then go ahead.”

Their aim is something to do, to think about and something to enjoy, and the cultivation of manhood, muscle, morals and mind. Their object is not to reform boys, but to keep them from becoming deformed.

They have spread to every State in the Union and into Mexico, Hawaii and the Philippines, not by any heralding by the newspapers or any articles in the magazines, but from boy to boy, town to town, city to city and State to State this organization has quietly and quickly grown.

—By One of the Boy Pioneers.
Boys’ Life vol.2 No.1 March 1912, p.34, Březen 1912, s. 036, link na stránku, zdroj

Z onoho článku je zcela zřejmá narážka na Setona a jeho novinové články. Také z něj plyne, že Beardova organizace ve skutečnosti sdružovala zbytky z jeho dvou předchozích pokusů o vytvoření vlastní organizace. Jednou ze zmíněných skupin byli původní Synové Daniela Boona z roku 1905 a druhou Pionýrští chlapci, které oslovila jeho kniha z roku 1909. Pokud se týče uváděného počtu členů, těžko říct. Přeháněli všichni. A při svých odhadech zřejmě vycházeli z počtu prodaných knih.[31]

Dalo by se čekat, že se dočkal zadostiučinění. Ale jeho závist byla tak silná, že na počátku roku 1915 využil vlny amerického nacionalismu k tomu, aby Setona vypudil z vedení BSA. A po celý zbytek života dělal vše pro to, aby byl Seton a jeho woodcrafterském hnutí z historie skautingu v USA vygumováno.

Napsal přes 20 knih. Podílel se jako redaktor také na tvorbě obsahu časopisu Boy's Life. Roku 1939 vyšla jeho autobiografie Hardly a Man Is Now Aliwe a všude jen opakoval svoje výmysly a pomluvy.

Dopis od Setona

Došlo to tak daleko, že mu 25. listopadu 1915 Seton musel v osobním dopise připomenout, že mu dal roku 1911 v knihovně Alpha Delta Phi klubu své čestné slovo, že přestane vykládat báchorky o svém prvenství. Seton tehdy přistihl Bearda, jak se snaží na sebe přitáhnout pozornost společnosti tím, že si přivlastňoval jeho zásluhy a tak si ho mezi čtyřma očima „podal”.

O existenci tohoto dopisu víme, protože dal Seton jeho kopii – včetně kopie odpovědi, kterou mu poslal Beard – k dispozici Edgaru M. Robinsonovi, aby mohl napsat práci, která měla uvést na pravou míru výmysly, které ohledně vzniku skautské organizace v USA, začali po Setonově odchodu šířit zástupci B.S.A. – Bearda nevyjímaje.

V dopise z 26.11.1915 Seton mimo jiné píše:

In April 1902, after several month's announcement I founded the Woodcraft Movement which no one can deny was in essence a Boy Scout Movement. In September 1905, four years after my announcement you founded the Sons of Daniel Boone in avowed rivalry. This pased into the hands of the Woman's Home Companion and they tell me “that it died out”.

In 1907 Baden-Powell announced his Scouting work and state, (page 6) that he "was encouraged in the idea by the fact that a somewhat similar organization founded by Mr. Seton in America had a full and wide-spread success."

Dále píše:

In 1911 you founded your Boy Pioneers, which I believe is still going.

I realize that you have done a lot of splendid work soce for boys of America, Your cotributions to Boy-life are unrivalled and your books are smong the most helpfull in our Boys Libraries. They occupy an unique and important position, but I have yet to discover in any of them or your writings prior to the dates mentioned any hint of the Boy Scouts Organization.

Some four years ago when yoy brought this matter .p. I met you in the library of the Alpha Beta Phi Club and after some talk you gave me your word of honor that you would not again out forth the claim to being the Founder of the Boy Scouts. A mutual friend came in at the moment you gave me your hand to seal the bargain, and I am greatly surprised at these recent utterances. …

Beardova odpověď z 30.11.1915 je typicky neomalená a urážlivá:

O come off, Ston; don't make a fool of yourself. Not interested in the dates. Have no knowledge of the articles to which refer. Have neither power nor desire to muzzle press. You make me tired. Not guilty!

If you really want to fight, would suggest that you will be welcomed in the trenches as "ENGLAND EXPECTS ALL LOYALL SONS TO DO THEIR DUTY!"

Please let this close the incident.[32]

Vyšlo v Boys Life a jinde...

Ale 16.11.1934 napsal Beard Williamu D. Murrayovi psaní, kde prohlašuje “But you must remember that I was in this before anybody else, and my memory of facts is good.” a následuje opět snůška jeho výmyslů. Mimo jiné píše:

This was in 1907. During this time, over in England, my good friend, General Baden-Powell, was experimenting with the boys, whom I believe je called "Guides" … a dál tvrdí, že mu osobně Baden-Powell řekl že se inspiroval jeho organizací. Což je naprostý nesmysl.

A v dopise z 8.2.1935, odeslaném Williamu Mill Butlerovi z Mapelwoodu, N.J. se Beard hned v úvodu píše:

I met Gen. Baden Powell first in 1910. I personally took him to the Hotel down to the out-look office and introduced him to ex-President Theodore Roosevelt. … In 1905 when I started my Boy Scouts, I knew nothing of Gen. Baden Powell, his work or his ambitions. I probably had read of him as taking part in the Boor War, but was not all interested, anymore than I am in any other bit of foreign news.

Upozornění Bohužel k definitivní tečce, která by uvedla věci na pravou míru, nikdy nedošlo. Práce, kterou za tímto účelem napsal Edgar M. Robinson byla dokončena v březnu 1941. Dva měsíce poté co zemřel Baden-Powell (8. ledna 1941), od dva měsíce později zemřel i Daniel Carter Beard a 7. prosince zaútočili japonci na Pearl Harbor.

Sestry Beardovy

Daniel Carter Beard měl dvě mladší sestry, které také psaly návodné knihy, stejně jako jejich starší bratr, ale zaměřené na dívky.

Lina Beard[33] byla mladší o 2 roky a nejmladší Adelia Beard[34] o 7 let. Starší Lina údajně počátkem roku 1880 založila první dívčí skautskou skupinu, s názvem Girl Scout Society[35] u které pak po mnoho let zastávala funkci pokladníka.

Také ony začaly psát a kreslit návodné příručky, zaměřené na děvčata.

Beard, Lina a Adelia Belle: How to amuse yourself and others; the American girls handy book. Charles Scribner's Sons. New York. 1887, zdroj, reedice 1888, zdroj, 1890, zdroj, rozšířené vydání 1898, reedice rozšířeného vydání 1905, zdroj, druhé rozšířené vydání 1912, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: New ideas for work and play; what a girl can make and do. Charles Scribner's Sons. New York. 1902, zdroj, reedice 1906, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: Indoor and outdoor handicraft and recreation for girls. Charles Scribner's Sons. New York. October 1904, zdroj, rozšířené vydání 1906, zdroj, reedice rozšířeného vydání 1912, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: Things worth doing and how to do them. Charles Scribner's Sons. New York. 1906, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: Home mission handicraft; ideas for work and play in mission bands and junior societies. Charles Scribner's Sons. New York. 1908, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: Little folks' handy book. Charles Scribner's Sons. New York. 1910, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: On the Trail: An Outdoor Book for Girls. Charles Scribner's Sons. New York. June 1915, zdroj, reedice 1916, zdroj, 1922, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: Mother Nature's toy-shop. Charles Scribner's Sons. New York. 1918, zdroj
Beard, Lina a Adelia Belle: The national organization, Girl Pioneers of America (incorporated) : official manual, pioneering for girls. The Girl Pioneers of America. New York. 1918, zdroj

Beard Adelia: The Beard birds. Frederick A. Stokes Company. New York 1912, zdroj

Roku 1915 vydaly knihu On the Trail: An Outdoor Book for Girls – alternativu Setonovy The Book of Woodcraft a Baden-Powellovy knihy The Boy Scouts zaměřenou na dívky.

Girl Pioneers

Roce 1907 Lina Beard iniciovala vznik spolku Good Citizenship League, ve Flushingu (N.Y.). Byla také delegátkou First Arbitration and Peace Conference a jednou ze zakladatelek Equal Franchize Association of Flushing (N.Y.).

A když se roku 1910, stal její bratr významnou osobností B.S.A., začala i ona vyvíjet aktivitu, aby vznikla podobná organizace, určená dívkám.


  1. James Henry Beard (⁕ 20. května 1811, Buffalo, Erie, New York – † 4. dubna 1893, Flushing, New York) Jeho rodiče pocházeli z Connecticutu.
  2. Mary Caroline Carter se narodila někdy před vánoci r. 1815 v Ohiu. Zemřela 20.4.1903 v New Yorku. Její otec pocházel z Massachusets a matka ze Rhode Islandu.
  3. Jeho otcec měl když se narodil 39 a matce 35 let. O dva roky později se narodila jeho sestra Lina a za dalších pět nejmladší Adelia – jejich rodičům tehdy bylo 46 a 42 let.
  4. James Carter Beard (⁕ 6. června 1837, Cincinnati, Ohio – † 15. listopadu 1913, New Orleans, Louisiana) byl o 13 let starší než Daniel. Byl vystudovaný právník, ale také umělecky nadaný. Své nadání uplatnil i v armádě během občanské války. Oženil se půl roku předtím než skončila (25.12.1864) s Marthou Jane Bray, se kterou měl syna a dceru. Odstěhovali se do New Yorku kde se živil jako právník. Příležitostně ilustroval knížky a napsal i zajímavou přírodovědnou knihu Curious homes and their tenants (1897) – https://catalog.hathitrust.org/Record/008594638 Po smrti ženy roku 1910 se odstěhoval za synem do New Orleansu, kde o tři roky později zemřel.
  5. William Henry Beard (⁕ 4. května 1840, Cincinnati, Ohio – † 16. listopadu 1889, Flushing, Queens, New York, United States) přezdívaný Harry, byl od Daniela starší o deset let. Pracoval jako úředník a dožil se pouhých 49 let
  6. Thomas Francis Beard (⁕ 6. února 1842, Cincinnati, Ohio – † 28. září 1905, Chicago, Illinois, USA) byl starší o 8 let. Během občanské války sloužil u 7. regimentu z Ohia. Živil se také jako novinový ilustrátor. 17 let působil jako lektor v Chautauqua, N.Y., Od roku 1881 byl profesorem estetiky na univerzitě v Syracuse. Oženil se 1.5.1867 v Painesville, Ohio s Helen Augustou Goodwin, ale jejich manželství zůstalo bezdětné.
  7. O tom, jaký měli důvod k přestěhování můžeme pouze spekulovat. Něco málo by však mohl napovědět paradox, který zmínil 20 let před občanskou válkou [de Tocqueville]. Všimnul si totiž kontrastu mezi lidmi ze států kde bylo otrokářství legální a lidmi ze států kde otrokářství legální nebylo. Což bylo nejmarkantnější právě v oblasti, kde žili Beardovi. Na pravém (severním) břehu řeky, v Ohiu, bylo otroctví zakázáno. Ale ne proto, že by tamní obyvatelstvo považovalo jiné rasy za sobě rovné. Právě naopak! Ohio bylo jen pro bílé. Tocquevilla ovšem nezaujaly rasistické názory tamních obyvatel, ale jejich bezohledná honba za bohatstvím která byla obyvatelům z Kentucky bytostně cizí. Mnohem víc než bohatství je lákalo vzrušení z lovu či boje a Tocqueville usoudil, že je to tím, že nepoznali reálnou hodnotu peněz, protože skutečnou práci místo nich dělali otroci.
  8. Kentucky bylo otrokářským státem, který se přidal na stranu Unie.
  9. Art Student’s League je dodnes existující umělecká škola v New Yorku, založená r. 1875. Později Daniel Carter Beard tvrdil, že se právě zde seznámili se Setonem, protože na ní Beard údajně vyučoval. Nelze to vyloučit, je ovšem třeba mít na paměti, že Seton, který školu navštěvoval od roku 1883 byl tehdy ještě zcela neznámý mladík z Manitoby, který po roce odjel z New Yorku na studia do Paříže (1885).
  10. První kresbu od něj koupil za 75 dolarů Alexander W. Drake v roce 1878 (Podle článku Daniel Carter Bear v Northern Kentucky Views z 15. listopadu 1992)
  11. V těch dobách ještě nebylo technologicky možné ilustrovat články fotografiemi či reprodukcemi obrazů. To umožnil až světlotisk, který vynalezl v 60. letech 19. století český vynálezce Jhttps://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Husník Jakub Husník a hlubotisk, jehož technologii objevil na konci roku 1878 jeho krajan [Karel Klíč]. Za oceán tyhle reprodukční techniky pronikly až v průběhu 90. let 19. století. Do té doby se používaly k tisku techniky, které vyžadovaly manuální práci ocelorytiny (technologie vynalezena roku 1820 angličanem Charlesem Heathem) a tečkovací technika, používaná od přelomu 18. a 19. stol. pro reprodukce výtvarných děl.
  12. Knihu po r. 1902 obsahově doplnil a z vydání r. 1907 je zcela evidentní snaha, přisvojit si Setonův woodcrafterský program. Oproti originálu z roku 1882 totiž přibyly pasáže věnované woodcrafterské činnosti, zcela zjevně inspirované Setonem. Kupř. kapitola o vycpávání zvířat, nebo pěti stránková pasáž o lukostřelbě, které v původním vydání vůbec nebyly. Takto doplněnou knihu pak opakovaně vydával (viz vydání z r.1920) a tím vyvolával iluzi, že Seton nic převratného, co by on chlapcům nenabízel už dávno před ním, nevymyslel.
  13. Zcela konkrétně Daniel Carter Beard v této knize vybízí k založení literárního klubu a také uvádí i organizační pravidla.
  14. Není pochyb o tom, že se aktivní práci s mládeží začal Daniel C. Beard věnovat až po Setonovi. Svůj vlastní tábor začal organizovat až od roku 1915 u jezera Lake Teedyuskung nedaleko Lackawaxen Township v Pensylvánii – na pozemku, který koupil již roku 1887 napůl s bratrem, Williamem Henry “Harry” Beardem (4.5.1840 – 16.11.1889). Zajímavostí je, že se Beardova tábora v létě r. 1916 zúčastnil i tehdy 16-letý Howard Hughes – pozdější filmový režisér a letecký konstruktér, o kterém natočil r. 2004 oscarový snímek Letec Martin Scorsese. A zřejmě se mu tam líbilo, protože tam jel i v následujícím roce (Higham Charles: Howard Hughes: The Secret Life. St. Martin's Press. 2013)
  15. Kniha A Connecticut Yankee in King Arthur’s Court vydalo vydavatelství Charles L. Webster and Company v prosinci 1889. – https://en.wikipedia.org/wiki/A_Connecticut_Yankee_in_King_Arthur%27s_Court
  16. První anglický překlad knihy Pět neděl v balónu vyšel roku 1869 a český až roku 1874. Twainova kniha Tom Sawyer Abroad ovšem takovým hitem nebyla, takže do češtiny nikdy nebyla přeložena.
  17. I Beardovi měli problém počít dítě, podobně jako Setonovi. Ale nakonec jejich dcera Barbara (*28.9.1902) nakonec přišla na svět dřív, než se Setonovým podařilo počít Anyu (*23.1.1904).
  18. Barbara Price Beard (28.9.1902, New York – 17.4.1988, Andover, New Jersey) se později provdala za Aarona T. Harpera a zemřela v r. 1988.
  19. Poprvé se budoucí jméno této organizace objevilo jako titulek výzvy v květnovém čísle (RECREATION, No.5, May 1905, Vol. XXII.) na straně 434. Beard pak s těmito chlapci v létě navštívil Setonovo tábořiště na Wyndyghoulu, o čemž se zmínil v srpnovém čísle (RECREATION, No.2, August 1905, Vol. XXIII.) na straně 150. V té době již jen na Setonově tábořišti tábořilo sedm kmenů z blízkého okolí (zpráva z 10.7.1905).
  20. Daleko důležitějším oznámením, i když si nevyžaduje takovou pozornost jako výše uvedené, je odchod Dana Bearda z pozice šéfa redakce časopisu Recreation. Pan Beard se již několik měsíců aktivně nepodílí na vydávání časopisu Recreation, a to z důvodů, které jsou vysvětleny v následujícím dopise: –
    Mým starým přátelům, předplatitelům a čtenářům časopisu Recreation : -
    Zjistil jsem, že mé výtvarné a literární práce přibylo natolik, že nemohu tomuto časopisu věnovat tolik času jako dříve, a proto jsem byl ze spravedlnosti vůči čtenářům a předplatitelům nucen s lítostí přerušit své spojení ; ale i když už oficiálně nejsem v redakci Rekreace, neztratím zájem o své staré přátele z časopisu a ti si mohou být jisti, že jim i časopisu samotnému zůstane vždy zachována dobrá vůle bývalého redaktora.
  21. Není to proto, že bychom měli o chlapcích menší mínění, ale kvůli požadavkům na prostor pro nové věci, které zajímají "dospělé", bylo nutné přenést oddělení, které vedl Dan Beard pro "Syny Daniela Booneho", do jiného časopisu, který je možná více spřízněn s mladou generací. Stále věříme v "Syny", a proto s potěšením konstatujeme, že tato změna nijak nenaruší růst a užitečnost jejich vznešeného řádu. Zakladatel, pan Beard, povede stránky věnované "Synům Daniela Boona", které budou vycházet každý měsíc v časopise Woman's Home Companion stejně jako dosud v Recreation, a bude do nich přispívat poznatky o woodcraftu a mužném sportu, které si osvojil během mnoha let v přírodě.
  22. https://catalog.hathitrust.org/Record/000500423
  23. Daniel Bartlett (28.11.1906 New York – 26.2.1977 Santa Fe, New Mexico) zemřel při autonehodě.
  24. Recreation vol. 23 No. 1, p. 52, 1905, zdroj (Poznamenal Keny)
  25. O „přátelské návštěvě” na Wyndygoulu psal Recreation vol. 23 No. 2, p. 150, 1905, zdroj
  26. Anderson, 1986 na straně 156 doslova napsal: The entrance of Dan Beard into fray was to prove another barrier to Seton's efforts. He, too, had observed Seton's Woodcraft camps at Wyndygoul, where he had been known as “Dan Cider Beard” since he brought his own keg of cider.… ” (pro český překlad viz Náčelník, 2012 str. 182) (Poznamenal Keny)
  27. Recreation vol. 23 No. 4, 1905, zdroj a Recreation vol. 23 No. 5, 1905, zdroj (Poznamenal Keny)
  28. The Outlook, vol. 95, No. 12., p. 697, zdroj
    The Outlook, vol. 95, No. 12., p. 697, zdroj
  29. Dokazuje to i článek, který vyšel 13. listopadu 1910 v The World, těsně přes společnou schůzkou kde se Baden-Powell snažil svojí autoritou vyhrocené vztahy otupit.
  30. Pionýrští chlapci, Synové američana Daniela Boona, nejsou ani tak organizace, jako spíš dva kluby, založené Danielem Carterem Beardem. Oba dnes spolupracují; odtud i jméno organizace složené z jejich názvů. Sdružují nyní asi 25 tisíc amerických chlapců za účelem propagace woodcraftu, tábornictví, sportů v přírodě, vynalézavosti, odvahy, vlastenectví, osobní hygieny a tělesného cvičení nejenom mezi sebou, ale i mezi ostatními americkými hochy.
    Jsou to předchůdci amerických skautů, neboť iniciovali skautské hnutí v této zemi a byli zorganizováni o pět let dříve než skauti.
    Jejich heslem je slavné heslo Davyho Crocketta,

    “Až umřu, dbejte na moji zásadu.
    Jste-li jisti, že jste v právu, jděte kupředu.”

    Jejich cílem je něco dělat, o něčem přemýšlet a něco si užít, a pěstování mužnosti, svalů, morálky a mysli. Jejich cílem není chlapce napravit, ale uchránit je před deformací.
    Rozšířili se do všech států Unie a do Mexika, na Havaj a na Filipíny, a to nikoliv na základě nějakého ohlašování v novinách nebo článků v časopisech, ale od chlapce k chlapci, od města k městu, od města k městu a od státu ke státu se tato organizace tiše a rychle rozrůstá.

  31. Kupř. Svojsík v Základech junáctví roku 1912 uvádí, že Setonova organizace má 300 tisíc členů. Což mohl být počet členů B.S.A. k … (Poznamenal Keny)
  32. Nech toho, Setone; nedělej ze sebe hlupáka. Nezajímají mě data. Nevím nic o článcích, na které se odvoláváš. Nemám moc ani chuť nasazovat tisku náhubek. Jsem z tbe unavený. Jsem nevinen! Pokud opravdu chcete bojovat, tak vám doporučujim abyste zavítal do zákopů "ANGLIE OČEKÁVÁ, ŽE VŠICHNI JEJÍ VĚRNÍ SYNOVÉ SPLNÍ SVOJI POVINNOST"! Tímto, uzavírám tento incident.
  33. Mary Caroline Beard (⁕ 20. července 1852, Cincinnati, Ohio – † 13. srpna 1933, Queens County, New York) které říkali Lina byla o dva roky mladší než Daniel. I ona podědila kreslířské vlohy. Nejprve navštěvovala soukromou školu Collins Private School v Covingtonu a pak studovala umění na Cooper Union v New Yorku.
  34. Adelia Beard (⁕ 1. dubna 1857, Lake County, Ohio – † 16. února 1920, Queens County, New York) byla rovněž literárně a výtvarně nadaná. Zemřela neprovdaná v 63 letech těsně po skončení I. světové války. Adelia Beard – https://www.wikitree.com/wiki/Beard-2179
  35. Tuto informaci a seznam členek uvádí u jejího hesla The Encyclopedia of Northern Kentucky. Bohužel bližší informace o tomto spolku se mi nepodařilo najít. Ale domnívám se, že to byl spíš literární kroužek, než tábornická organizace

Odkazy