Antonín Benjamín Svojsík

From thewoodcraft.org
(Redirected from ABS)
Jump to navigation Jump to search
A. B. Svojsík, 1927

Profesor Antonín František Svojsík - Benjamin (5. září 1876 Praha – 17. září 1938 Praha) byl pedagogem a zakladatelem junáctví, českého hnutí skautingu, jeho propagátorem a organizátorem.

I když se narodil v Praze, krátce po narození se celá rodina, přestěhovala do Dvora Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík (13. 6. 1835 Hořice v Podkrkonoší – srpen 1880 Dvůr Králové nad Labem) jmenován soudním úředníkem. Ovšem po třech letech, otec náhle zemřel a tak se vdova, Ludmila Svojsíková s dětmi musela přestěhovat zpět do Prahy.

Nejmladší Antonín, byl od mládí pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Kromě toho také rád zpíval a v rámci Českého pěveckého kvarteta získal jako nejmladší člen přezdívku Benjamin. S tímto kvartetem vyrazili v roce 1902 na cestu do USA, kde sklízeli velké úspěchy.

Se skautingem se prvně seznámil v roce 1909, díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi a o dva roky později o prázdninách, již jako 35letý profesor žižkovské reálky, vyrazil na studijní cesty do Anglie.

Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže. Byl nadšen a ihned se pustil do překladu Baden-Powellovy základní příručky Scouting for boys, ovšem při tom dospěl k názoru, že anglický skauting v originální podobě za současných poměrů v Čechách provozovat nelze, proto začal uvažovat o příručce vlastní.

Hned po prázdninách roku 1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a pro spolupráci získal i další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod.

Svou příručku dokončil a vydal v roce 1912 pod názvem „Základy junáctví“. Svým dílem do ní přispěla i řada dalších spisovatelů a profesorů – Mikoláš Aleš (nakreslil obálku), Alois Jirásek, K. V. Rais, dr. Jiří Guth-Jarkovský a další. Reakce veřejnosti však byla rozporuplná. Např. Humoristické listy označily skauty za "moderní cikány", jiní zachovávali zdrženlivý postoj.

Antonín B. Svojsík se však nevzdával.

V následujícím roce 1912 o prázdninách opět uspořádal tábor nedaleko hradu Lipnice, který již oficiálně označil za skautský. Tábor měl 13 účastníků a jeho průběh Svojsík vylíčil v brožurce Den v táboře Junáků. Známý je také Skautský deník Jiřího Wolkera, kde básník popisuje své zážitky z tábora na stejném místě z roku 1916.

Svojsík zpočátku neměl v plánu založit vlastní organizaci. Doufal, že podaří vznikající skautské družiny začlenit pod ochranná křídla již existující Sokolské organizace, ale ta o ně nejevila zájem. 15. června 1914 tedy založil samostatný skautský spolek Junák - český skaut, jehož prvním starostou se stal pražský hygienik dr. Čeněk Klika.

I. světová válka

Krátce na to vypukla I. světová válka a Svojsík musel být volky nevolky loyální vůči Rakousko-Uherské monarchii, což krátce po válce vedlo k roztříštění skautingu do mnoha proudů.

V roce 1915 začal vydávat časopis Junák, který udržel vydávat i v těžké válečné době. Skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže, ale nebyli využíváni pro válečné účely.

Když v roce 1918 došlo k převratu, působilo jen v Praze asi 300 skautů[zdroj?], které dal Svojsík ihned k dispozici ke službě Národního výboru. Byla vytvořena skautská pošta, která se spolehlivě starala o doručování zásilek v revoluční době. Starší skauti působili jako ostraha důležitých objektů, skautky zase jako úřednice, telefonistky a tlumočnice.

Svaz junáků skautů RČS

Po válce dne 7. června 1919 založil Svojsík Svaz junáků - skautů RČS a stal se jeho náčelníkem.

V době první republiky pracoval v ústředí skautské organizace a skauting stále získával jak nové členy, tak i na dobré pověsti. Vznikaly další skautské organizace s mírně odlišnými názory. Také největší organizace Sokol spatřovala v Junáku určitou konkurenci.

Náhlá Svojsíkova smrt

O prázdninách 1938 odejel Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Také chtěl z vlastního pohledu poznat nové směry v ruské tělovýchově. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklou stravu a úmorná vedra snášel dost těžce a s velkým sebezapřením se 2. srpna 1938 vrátil domů. Za týden ulehl s horečkami způsobenými streptokokovou nákazou, které přes všechnu lékařskou péči stále stoupaly a nakonec 17. září v 9 hodin dopoledne zemřel. Tři tisíce junáků doprovodily svého náčelníka na památný Vyšehradský hřbitov.

Sjednocení českého skautingu

Ke sjednocení českých skautských organizací nakonec došlo až po jeho smrti v období tzv. druhé republiky, kdy už společenskou situaci silně ovlivňovaly nacionalistické tendence odkoukané od sousedního Německa. Sjednocený „Junák – ústředí skautské výchovy“, vzniknul oficiálně 22. ledna 1939 sloučením svazu a pravicově orientovaných organizací, jako byli Junáci volnosti, Švehlovi junáci a Ústředí katolických skautů – pouhé dva měsíce před okupací. Ta všechno změnila.

Okupace, II. světová válka a rozpuštění Junáka

Židovské organizace byly s okamžitou platností zrušeny. Menší organizace, jako např. Liga lesní moudrosti přežívaly pod hlavičkou sportovních klubů. A někteří, údajně v duchu hesla "pod svícnem tma" vstoupili do řad kolaborujícího Národního souručenství. A Junák byl nakonec stejně k 28. říjnu 1940 z nařízení K. H. Franka rozpuštěn jakožto organizace nepřátelská Německé říši a majetek zabaven.