Organizace:Junácká obec Psohlavců
Vzájemná spolupráce středoškolských profesorů Hořejšího, Műllera, Seiferta, Maixnera a ředitele prof. Krse vyústí na velikonoce roku 1915 k ustavujícímu sjezdu ve Zbirohu. Ve dnech 31. března - 2. dubna je založena Junácká obec Psohlavců, v čele s náčelníkem Janem Hořejším. Starostou je zvolen agilní Norbert Pokorný, který byl přednostou administrace deníku Národní Politika. Oba jeho synové, Norbert ml. a Jaromír byly členy prvního Psohlaveckého oddílu, který v té době vedl mladý vůdce Miloslav Roubal. Zásluhou Pokorného si také můžeme přečíst v Národní Politice stručnou informaci z této akce: „První slet skautů. Obec Psohlavců, skautských odborů pražské „Záchrany“ (Praha I, u Radnice č. 17) uspořádala o svátcích velikonočních jarní slet ve Zbiroze. Zdar byl neočekávaný. Slétli se tu junáci, aby podali důkaz o své vyspělosti a pohotovosti. Jejich výstavka, kursy, táboření, besedy a závody projevily pevnou vůli k činu a podnikavou víru v zdar. Řady jejich, které sice na jedné straně značně prořídly, poněvadž mnoho vůdců válčí – některé z nich jsou raněni a jeden již padl – a i mnoho junáků odvedeno, na druhé straně denně rostou, takže za půl třetího roku trvání čítají již na 20 vůdců a 12 jednot s 52 rádci a více než 400 bratry. Pěstujíce upřímně sebevýchovu těla i ducha nezapomínají i další své povinnosti a účastní se v dnešní době obzvláště činně pomocné služby válečné. „Psohlavce“ poznala a přijala česká veřejnost jako junáky opravdu české, jako květ z domácí půdy nevtíravě vyrůstající.“
Obec Psohlavců měla společný výbor vůdců a společné stanovy, ale přesto šlo o volné spojení samostatných skupin. Za svůj oficiální znak přijala Obec chodskou psí hlavu v Alšově provedení, kterou používaly Skautské odbory z Prahy již od roku 1913. Hymnou Obce je lidová píseň z Chodska Zelení hájové, kterou proslavil roku 1898 Karel Kovařovic ve své opeře Psohlavci na prknech Národního divadla. O Svatodušní svátky (10. - 11. 6. 1916) se koná 2. Sjezd Obce Psohlavců v lese Obecnice u Příbrami, spojený s mnoha soutěžemi, sněmem a poradou vůdců jednotlivých oddílů. Psohlavci fungují i v Jindřichově Hradci a Domažlicích. Rok 1917 byl pro Obec ve znamení útlumu. Krvavá válka připravila již většinu rodin o nějakého člena, nejinak tomu bylo i v oddílech Psohlavců.
V srpnu 1917 se konal v Berouně další Slet Obce Psohlavců, který pořádal Miloš Seifert na Městské Hoře. Během Sněmu pronesl prof. Seifert tuto řeč: „Všichni, jak tu jsme, máme před sebou velké vzory pro svůj život. Jsou tu dva velcí mužové. Myslím, že je třeba upřesnit si jednoho zvlášť hluboce, celým srdcem, veškerou myslí jít jeho stopou. Já je vidím takto: první přišel přímo lesů, kde si sám robil bydlení a živil se lovem vlků, z přírody, o které napsal krásnější knihy, než dosud byly, namaloval mistrná díla a vykonal vědecké práce, které oceňují významní lidé. Druhý muž přišel poněkud později, přišel téměř přímo od armády, v níž bojoval a celý život žil jako vyšší důstojník - velitel. Také on cítil, že mládež potřebuje žít ve stálém úsilí jít výš a vyzval mládež ke skautování. Ernest Thompson Seton byl ten, který přišel první, vyvolav úplně novou, zcela originální formu výchovy, dal bohatý program Stoupání na horu. Naše česká země si zaslouží, aby zde vznikla samostatná organizace po jeho způsobu. Já ode dneška jdu s ním. Brzy vyhlásím formu, jakou půjdeme. Zdůrazňuji, že nám zůstávají bratry, kdož volí jinou formu.“
Poslední válečný rok je spojen se zvýšenou aktivitou Obce Psohlavců, kteří obnovují vydávání vlastního časopisu Psohlavec (první dvě čísla vydal Jan Hořejší roku 1914, ještě jako oddílový časopis). Druhý ročník časopisu má celkem šest čísel (z toho dvě dvojčísla) poměrně solidní úrovně. Pod záštitou Spolku pro opravu školy národní v Praze, pořádají oddíly České Obce Psohlavců v neděli 2. června „Školní, junácké a sokolské táboření“ na hřišti S. K. Union na Žižkově. Dění na této propagační akci zachytil článek A. B. Svojsíka „V táboře Psohlavců“ (Junák 10/1918). Po rozpadu Rakouské monarchie se vlastenecký étos velké části Psohlaveckých náčelníků projevuje v založení nové oficiální organizace Českoslovenští junáci-skauti „Děti Svobody“. Děti Svobody byly motivovány staroslovanskou mytologií začleněnou do Setonova woodcraftu, po vzoru idejí Dětí Živěny, tak jak je stanovili Maixner se Seifertem před šesti lety. Československá obec Psohlavců však existovala souběžně pod vedením náčelníka Jana Hořejšího a jemu věrných přívrženců – především starosty Norberta Pokorného. Díky osobnosti Hořejšího měla jeho skupina ideový ráz téměř totožný s Junákem a nebylo tudíž divu, že se do Dětí Svobody nehrnula. V Psohlavcích tak zůstala Hořejšího Příbramská jednota, Pražský oddíl Norberta Pokorného, silná Plzeňská jednota i oddíl z Loun.
Obec Psohlavců a Skauti besídek 11. května 1919 vstupují do Dětí Svobody a provádí reorganizaci svých kmenů. Dne 7. června 1919 na Ustavujícím sněmu Svazu Junáků skautů Republiky Československé v Umělecké besedě v Praze vstupují Děti Svobody na zkušební dobu tří měsíců do zastřešují organizace spolu s dalšími junáckými spolky. V září se již na Valné hromadě sejdou pouze zástupci Junáka, ale to jim nezabrání naplno využít červnové dohody, která jim získá místo v nově vzniklé Mezinárodní skautské organizaci. Novým protektorem Svazu Junáků se také stává prezident Masaryk, který zprávu o sjednoceném skautingu jistě vyslechnul s potěšením, netuše, že trvalo oficiálně pouze tři měsíce a i po tu dobu bylo spíše iluzorní. Děti Svobody používají oficiálně svůj nový název jen do konce roku 1919, poté se již opět setkáváme pouze se staronovým názvem Československá Obec Psohlavců. Pakt se Svazem Junáků poznamenal výrazně zejména vedení Obce – Batěk i Maixner zcela opouští skauting a nadále se věnují pouze svým rodinám a profesním zájmům. Profesoři Hořejší a Seifert odchází coby pedagogická výpomoc na jeden školní rok učit na Slovensko. Profesor Műller přechází k Baden-Powellovým skautům, takže nakonec ze starého vedení Psohlavců zůstává činný pouze Norbert Pokorný a mimopražští vůdci.
Od ledna 1920 nastává nové období Československé Obce Psohlavců. Již 3. - 4. ledna se koná v Táboře sjezd všech junáckých jed-not. Organizaci měl na starost E. Chalupný a Děti Žižkovy. Přijeli delegáti z Plzně, Příbrami, Zdic a Berouna. Byl zde i Miloš Seifert a jako host kapitán BP skautů F. M. Marek (vazba díky B. Műllerovi). Usnesení: návrat k původnímu názvu Psohlavci a spolupráce s BP skauty. Na 27. 2. 1920 svolává Seifert do Berouna další „sjednocovaní schůzku roztříštěných skupin Psohlavců". Pražská jednota společně s lounskou v dubnu 1920 obnovila vydávání časopisu „Psohlavec" (vyšla nejméně 3 čísla). Na dubnovém sjezdu vůdců v Plzni je Miloš Seifert zvolen za náčelníka Obce, starostou zůstává Norbert Pokorný. Sjezdu se zúčastňují jednoty z Plzně, Prahy, Berouna, Příbrami, Loun a Jindřichova Hradce.
V Berouně se koná 17. října 1920 pracovní sjezd Obce Psohlavců, kde je konstatován neustálý nárůst členstva v devíti jednotách (Beroun, Příbram- Březové Hory, Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Louny, Plzeň, Příbram, Praha- Předměstí, Tmáň). Nově se zakládají jednoty v Tanvaldu, Uhříněvsi a Mělníce. V současnosti má Obec zhruba 530 registrovaných členů. Plzeňský vůdce ing. Václav Šneberger - Šnepi sděluje, že jejich jednota nechala zhotovit látkové nášivky pro Obec (černá hlava v bílém poli) a předkládá vzorky na ukázku – bylo odhlasováno jejich nošení na skautské košili. Obec také vydala tiskem jednotné legitimace členů. Na Sjezd po roce dorazil i Jan Hořejší, který byl jednohlasně kooptován do náčelnictva. O týden později se konala schůze náčelnictva, kde bylo usneseno uspořádat o Velikonocích valný sjezd a výstavu. V prosinci konečně vychází příručka Psohlavců z pera prof. Seiferta „Přírodou a životem k čistému lidství“.
Na Sjezdu Obce 14. - 16. 5. 1921 v Příbrami byl zvolen náčelníkem Jan Hořejší, pro Miloše Seiferta byla ustanovena nová funkce vzdělavatel, starostou zůstává Norbert Pokorný. Vzdělavatel prof. Seifert by rád navázal kontakt s E. T. Setonem, a přihlásil Obci Psohlavců k The Woodcraft League of America. Úkolu se ujme plzeňský vůdce Václav Šneberger, který napíše dopis svému příteli Václavu Bělehradovi do Cicera u Chicaga. Tomu se skutečně podaří kontaktovat Setona a předat mu zásilku z Československa (Seifertovu knihu a přiložený dopis). Korespondence se Setonem, coby duchovním otcem idejí československých woodcrafterů, má velký vliv na další existenci Psohlavců. Již 9. 10. 1921 se náčelnictvo Obce na svém setkání domlouvá na definitivním přiklonění k myšlenkám, zkouškám, obřadům a vnějším vzhledu podle „Zálesácké Ligy“ v Americe. Během podzimu sepisuje Seifert „Zákoník Československé Obce Psohlavců a Horních chlapců“, knížečku určenou pro vnitřní potřebu, zpracovanou podle nejnovější příručky od Setona.
Třídenní Sjezd Obce Psohlavců pořádají Děti Živěny pod vedením Prokopa Koudely na Plešivci u Berouna 31. 10. – 2. 11. 1921. Náčelník Hořejší spolu se starostou Pokorným hovoří o změně vztahu k Svazu Junáků a agitují pro spolupráci, která může být prospěšná pro obě strany. Vlnu nesouhlasu, které se mu dostalo, očividně nečekal a jistě ne tak silnou, jak přišla. Navíc byla definitivně potvrzena Seifertova kniha „Přírodou a životem k čistému lidství“ za příručku Obce se statutem zákoníku.
Hořejší s Pokorným se zúčastní koncem listopadu jednání Svazu Junáků s Federací Skautů. Oba nejvyšší funkcionáři předkládají v oběžníku Obci celých 15 podmínek Svazu Junáků pro vstup jednotlivých oddílů na dvouleté zkušební období. Jak Hořejší, tak Pokorný sepisují svá Provolání, kde agitují pro vstup do Svazu. Své Prohlášení vzdělavatele však sepisuje i Seifert, který je rozhodně proti spolčování se Svazem Junáků. Doba nadšeného kamarádství dvou spolužáků z univerzity se pomalu chýlila ke svému konci. Dnes zde stáli Jan Hořejší s Milošem Seifertem proti sobě jako dva symboly dvou hnutí, která spolu těžko hledala společnou řeč. Bylo jasné, že se Obec Psohlavců rozdělí na dva tábory, jen se mělo ukázat, jak velké budou.
Těsně před vánoci přichází Seifertovi dlouho očekávaný dopis od Setona, kde mj. píše: "V tuto chvíli by pro vás bylo nejlepší udělat totéž, co již udělali v Anglii, v Belgii, a také v Moskvě; to znamená vytvořit si svou vlastní národní Zálesáckou Ligu, přijmout zásady uvedené v naší nejnovější příručce, ale omezit ji na hranice vaší vlasti. Podle nás by bylo moudré, abyste vytvořili Zálesáckou ligu Československa. To také znamená, že musíte pracovat podle vlastní příručky, s využitím činností a tradic, které jsou vám dobře známé a budou užitečné v Československu. Je zřejmé, že mnoho věcí, které jsou životně důležité pro nás tady v Americe, nebudou vhodné pro vaše prostředí." Reakcí na Setonův dopis je rychlé svolání mimořádného Sjezdu Obce Psohlavců na 12. února 1922 do Umělecké Besedy v Praze. Sjezdu se zúčastnilo 31 vůdců za jednotlivé oddíly a regiony. Zásadní otázkou bylo, zda vstoupit do Svazu na zkušební dobu 2 roky a splnit 15 podmínek, které znamenají faktické začlenění do Junáka, nebo zůstat ve Federaci Skautů a založit novou organizaci po vzoru americké Zálesácké Ligy. Při hlasování je pro vstup do Svazu Junáků pouhých 10 delegátů, zatímco proti celých 21! Novou organizaci Zálesácká Liga Československá zakládají Jednoty: Praha - Předměstí, Plzeň, Plzeň - Předměstí, Hořovice, Zdice, Beroun, Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Uhříněves, Louny, Brno, Kladno, Most, Olomouc a Dolný Kubín. Od Hořejšího se také odtrhnul jeden kmen z Příbrami, pod vedením Pravdomila Svobody.
Do Svazu tak odchází pouze Pražská Jednota vedená Norbertem Pokorným, Příbram vedená Hořejším, Březové Hory s Horkým a Jednota z Tmáně. Celkem 270 členů Obce Psohlavců tedy zůstává pod záštitou spolku Záchrana a vstupuje na zkušební období do Svazu. Československá Obec Psohlavců skautských odborů Záchrany vydá pod vedením Norberta Pokorného ml. ještě dvě dvojčísla časopisu Psohlavec, která však již postrádají vlastní svéráz. Již o necelý rok později nalezneme v časopise Vůdce tuto krátkou poznámku: „Čten přípis starosty br. N. Pokorného a náčelníka dra J. Hořejšího, v němž sdělují, že Obec Psohlavců vzdává se napříště samostatného ústředí a ponechávajíc i nadále svým oddílům dosavadní jméno a tradici, přimyká se těsně k ostatním oddílům Svazu. Oddíly a sbory budou vyzvány, aby v důsledku toho zařadily oddíly Psohlavců do sborů a okresů.“
Tak tedy skončila etapa Československé Obce Psohlavců. Přesto nelze hovořit o naprostém konci, neboť se jednalo pouze o přibližně třetinu obce. Zbylých zhruba 560 členů založilo, jak již bylo řečeno, Zálesáckou ligu Československou, avšak až do roku 1929 používá organizace také druhou část názvu „Československá obec Junácká – Psohlavců a Horních chlapců“.
